Ufff, to byl ale týden! V úterý volná (kupónova) degustace u Dominců, v zrekonstruovaných prostorách, které jsou rozsáhlejší a umožňují tak ochutnávat zvlášť bílá a červená vína, přijde li víc návštěvníků :o) Ceny vín zůstaly nízké, jen ty kupóny zdražily z dvaceti na třicet kaček! Těšil jsem se na Sancerre, ale Sauvignony jsem ochutnal jen dva a nepropadl jim, za to měli červené Sancerre „Belle Dame“ 2005 z Domaine Vacheron. Vyptával jsem se neznale, které červené že v tom je, ale po napití to bylo jasné, Pinot Noir. Krásný Pinot podle barvy i vůně, v chuti sice málo ovoce, za to krásné vyzrálé tóny. Celkový dojem je spíš elegance než úplné nadšení, ale jednak si nevzpomínám, že bych dříve pil Pinot z Loiry, jednak je styl toho Sancerre výrazně odlišný od mých oblíbených Burgund, a určitě bych stál o to ochutnat je znovu. Bohužel je trochu dražší, lahev za 1256 Kč.

Další zastávky: Brokenstone Merlot Hawkes Bay 1998 (Nový Zéland) s hustou barvou a marmeládovou chutí s pěkně uhlazenou kyselinou. Vacqueyras 2006 z Domaine Perrin, 75% Grenache a 25% Syrah. Hustá, tříprstová barva, vzrušující ovocná vůně, hustá vyrovnaná chuť, krása! Saumur Champigny „Terres Chaudes“ 2006 (Thierry Gernain), 100% Cabernet Franc : tříhvězdičková barva, ve vůni silážní věž, chuť jako když si kousnu do ranného zeleného jablka. V dochuti trochu ruší tříslo, ale stejně se mi to líbilo. Bordeauxské Chateau Grand Puy Ducasse 2003 mělo tabákovou vůni kombinovanou se slepičím dvorkem, pěknou barvu a krátkou chuť, zřejmě daň ročníku. Přesto mám u něj hvězdičku, takže se mi asi líbilo. Ještě víc se mi líbilo druhé bordeauxské, Chateau d’Agassac 1999 : barvu raději nebudu komentovat, osvětlení to nepodporovalo, moc příjemná vůně s tóny mořské soli, hustá uhlazená chuť s pěknou kyselinou. Se známými, se kterými se při podobných příležitostech náhodně potkáváme, jsme zdrbli vína, vinaře i sommeliéry, abychom si vynahradili, že jsme se přes prázdniny několik měsíců neviděli.

Villa Antinori Bianco 2007, IGT Toscana, Antinori
Na první napití jsem tipoval složení na Trebbiano a něco, ale nakonec jsem vygůgloval, že je to 80% Trebbiano + Malvasia a 20% Chardonnay. Typická Itálie, nevtíravé víno jako dokonalý společník k jídlu, jen mi k němu chybí třicet stupňů na teploměru, výhled na moře a zdvořilý italský číšník… letos jsem v Itálii nebyl, takový rok je nejlépe vyškrtnout z paměti. Takový rok je jako cesta na hřbitov, která vede do kopce! Světlá leč jiskrná barva, jemná vůně připomíná šardonku (ale píšu to až po vyluštění složení, takže to může být sugesce). Na jazyku příjemně perlí, svěží chuť s jemnými kyselinami, hádal bych na jablečno-mléčné kvašení… nuda při večerním pití, ale k zeleninovému salátu a k ukrácení čekání na pizzu, s výhledem na moře při západu slunce by jen skrblík nedal aspoň 85 bodů. Asi 210 Kč ve velkoobchodě, dobrá koupě jste-li Italy-sick. Jinak nic moc :o)

Antinori patří v Itálii ke špičkovým výrobcům a byl taky namočený v letní aféře s Brunellem. Nevím, jestli měla aféra nějaký jiný výsledek kromě toho, že italské ministerstvo (tuším, že zemědělství) slavnostně garantovalo kvalitu exportovaných vín, za přítomnosti amerického velvyslance Ronalda Spogliho. A co že se to vlastně mělo do Brunella (100% Sangiovese) přimíchávat?

(Obrázky z blogu On the Wine Trail In Italy.) Takže z celé aféry zůstává jako hořký ocásek ve vzduchu jen podezření, že celou americkou válku za čistotu italského Brunella původně rozpoutala žádost Brunello Consortium, aby kalifornští vinaři přestali označovat svoje vína jako Brunello.

A střihem jsme zpátky v úterním večeru, kdy Pierre Richard pokřtil Dolcevitinu knížku Rande s gurmánkou v české kuchyni. Přinesl jsem kytku a přání úspěchu (Tfuj, fuj, fuj!) což asi nebude potřeba, knížka je docela dobře dopředu opečovaná a odsouzená k úspěchu. O knížce samotné blognu tento týden znovu, tentokrát jen tolik, že Šárka spustila novou adresu gurmánka.cz, kde o knížce najdete víc informací.

Nepíšu o knížce jako o kuchařce, protože tahle nálepka je už trochu zprofanovaná a Šárčino psaní nevystihuje. Šárka píše o dobrém jídle, o vášni k jídlu a k vaření… a ke křestu si pronajala loď, křižovala s ní po Vltavě, krmila nás dobrotami a nechala nás dvě hodiny kecat, drbat a tlachat. Pozvala a nakrmila asi stovku lidí a já celý dnešní sloupek píšu hlavně proto, abych se pochlubil, že mě pozvala taky – děkuju! Takže jsem měl tu výsadu a potěšení pokecat si s rybím Mánkem, resuscitovaným Ondřejem, ředitelkou webové agentury Florentýnou a několika dalšími psavci a všichni společně s Cuketkou jsme zdrbali nepřítomného Matesolu, který dal přednost Hurghadě… no toto!

V dnešním sloupku je málo popisů vín. Nezahlálel jsem, naopak! Propíjel jsem se výsledkovou listinou šardonkového kola soutěže časopisu VinoRevue. Studoval jsem vzorky na 6. místě (Martin Šebesta, 84 bodů), 9. Meursault 2005 z Domaine de Sousa, 40. Cépage Chardonnay 2007 z Nového Vinařství, 45. Les Sétilles 2006 od Leflaiva, 82. Montagny 1er Cru VV 2005 od Bertheneta. Dal jsem do soutěže dvě vína pod hlavičkou Skleničkova e-shopu, takže se nehodí, abych to podrobně komentoval. Moje účast měla spíš povahu recese, která začala v lednu na Druhé InterBlogární Degustaci, tak alespoň navrhuju předsedu poroty Ivo Dvořáka na čestný neakademický titul K.Š. – tak jako si John Salvi píše za jméno M.W. a znamená to Master Of Wine, K.Š. znamená Kat Šardonek. Výsledky vyjdou ve VinoRevue v třetím říjnovém týdnu a uvítám vaše komentáře. Kdo bude jako třináctý hlasovat pro udělení titulu K.Š. Ivo Dvořákovi, vyhraje poloviční láhev burgundské šardonky z Domaine Prieur-Brunet :o)

Vrcholně zajímavý příspěvek se objevil o víkendu na Wineterroirs. Autor zakoupil v antikvariátu staré školní sešity z roku 1915. Tehdejší slovní úlohy z matematiky obsahují zajímavé informace o obchodu s vínem:
Sobota 19. dubna 1915
Někdo smísí 6 sudů burgundského vína, každý o obsahu 228 litrů a o ceně 80 franků (no nekupte to, jeden rovnou beru taky), se 750 litry vína z Héraultu (jižní Francie) koupeného za cenu 0,25 franku za litr. Směs je uložena do deseti dvěstětřicetilitrových sudů. Všechny sudy jsou dolity vodou, aby byly plné. Kolik stojí hektolitr výsledné směsi? Kolik vody bylo přidáno?
Příklady ukazují, že se tehdy běžně ředilo vodou asi o 5 – 8%, to také vysvětluje, proč mívalo tehdejší víno nižší obsah alkoholu. Těch příkladů je tam víc, všechny obsahují zajímavé informace o životě (a víně) před sto lety!

Přeju hezký týden a pijte s mírou!