Jsou dny, kdy se nedaří. Ráno vyjedete do práce a v půli cesty vás zastaví porucha auta. První schůzku se zákazníkem musíte odvolat, porouchá se vám kotel vytápění a pohádáte se s manželkou. Proč zrovna v takový den musí být ošklivé počasí? Uffff…, tak se nedivte, že jsem si večer vzal k ruce pár fotek z letního Burgundska a zapátral ve sklepě po něčem zvlášť dobrém. Vybral jsem Pernard-Vergelesses 2003 od Domaine Pavelot.

Burgundská vesnice Pernard s nejznámější vinicí Vergelesses leží „za kopcem“ od mnohem slavnější vesnice Aloxe-Corton, vklíněná mezi Savigny-les-Beaune a Aloxe-Corton. Paní Skleničková bůhvíproč říká zdejším vínům „pržené srdele.“

A když už sčítám neúspěchy, rovnou přiznám, že fotku manželů Pavelotových nemám – při letošním květnovém výletu do Burgundska jsem sice našel adresu Pavelotových za pernardským kostelem, ale neodvážil jsem se zazvonit, protože byla právě neděle, jedna hodina po poledni, a na to moje francouzština nestačí, abych bez ohlášení přepadl vinaře v takovou hodinu. (Stačí sotva na to, abych na etiketě dole našel hrubku.) Na kraji Pernardu jsem míjel slibně vypadající restauraci, tak jsem se rozhodl, že zkusím napřed poobědvat a potom se k Pavelotovým vrátit, ale na úplně zaplněném parkovišti u restaurace jsem objevil ceduli s michelinovskou hvězdou a u ní menu, které začínalo na 80 €. Vzdal jsem to a popojel kousek dál do Aloxe-Cortonu.

Koupil jsem tři lahve náhodně před rokem v Beaune v supermarketu za 9,90 € a hned napoprvé mě dostalo. Barva je poctivá burgundská bledá – bůhvíproč si burgunďané nepotrpí na dobarvování svých Pinotů všelijakými Neronety – má trochu sytější odstín, ale je průhledná až vodová. Na okraji sklenky barva prudce přechází do bledé bílé. Vůně už od otevření přesvědčuje, že víno přežilo skladování a je zdravé, jasný Pinot Noir. Je to bohatá komplexní vůně, marně hledám jednotlivé výrazné podněty, možná kousek švestek, určitě ostružiny, možná trochu lesa a papriky, jemná pikantní štiplavost, ale schválně, co objevím za hodinu, až se víno otevře. Některé Pinoty mívají výraznější vůni, ale tato je jemná a zprvu až nenápadná. Dodatečně poznamenávám, že po dvou hodinách převládají švestky a višně.

Chuť je až nasládlá, když pod dojmem vůně hledám v chuti papriku, najdu zprvu šťavnatou sladkou papriku, až v závěru zaštípe na jazyku ta mírně pálivá. Mezitím se kaleidoskopicky objeví chutě lesního ovoce, švestek a višní. (Ad „lesní ovoce“ – správně lesní plody – je asi podvědomý italismus, zřejmě doslovný překlad italského „frutti di bosco.“) Víno má překvapivě málo kyselin (i tříslovin), ale to odpovídá vypečenému roku 2003. No dobře, ale kde se všechno to bohatství bere v supermarketovém víně za 9,90 €?

To víno si asi hned tak nekoupíte (HyperChampion v Beaune), ale musel jsem se to napsat – koupit skvělé víno v Chateau Corton za 35 € dokáže kdekdo, ale udělat takovou trefu v hypermerkáči, to je radost. Moje žena zatím o patro níž popíjí Meursault 2004 od Louise Chavyho – tak o tom už nic nenapíšu… půjdu se s ní honem udobřit, abych ten Meursault stihl alespoň ochutnat. Dobrou noc.