Na jedno červencové dopoledne jsme se s dětma ohlásili na návštěvu do vinařství Caiarossa. (Horní fotka není fotomontáž, ale opravdová neupravovaná fotka od syna. Vykulené oči patří dceři 🙂 Ředitel Dominique Génot měl zrovna schůzku s dodavatelem sudů, tak se nás ujala jeho žena Solenn. Už předem jsme se domluvili, že prohlídku vinařství přeskočíme (absolvovali jsme ji před rokem) a že mě zajímá vlastně jen ochutnávka nových ročníků. Soukromě jsem si dal druhý úkol, vyzvědět něco o panenském ročníku 2003.

Nové ročníky tentokrát přeskočím, snad jen s tím, že tenhle úkol jsem splnil. Na „velkou“ Caiarossu 2008 malá ochutnávka degustačního vzorku nestačí (nebo nepostačují moje degustátorské schopnosti, je to hodně komplexní víno, na které nestačí ani stobodovka, natož několikahvězdičková stupnice „nelíbí – ujde – výborné – vyjímečné.“) Pergolaia 2008 bude dobrý nástupce úspěšné nulasedmičky, je jí podobná, ale soukromě mám dojem, že nulasedmičce už odchází svěžest a v tomhle směru ji ročník 2008 nahradí, svěžestí a ovocností. Ještě si ji přechutnám doma, ale z klasického Chianti mám dojem, že ročník 2008 byl k Sangiovese štědrý.

Nové Oro di Caiarossa překvapilo velkorysými ovocnými a kořenitými vůněmi a bílá Caiarossa 2010 je překvapivě dobře pitelná i přes svoje mládí. Dominique Génot se zřejmě do puntíku držel loňské poznámky o tom, že Caiarossa 2009 dostala hodně bariku a v příštím ročníku s ním bude šetřit. K pitelnosti navíc přispívá i vyrovnanější poměr obou odrůd, Viognier je pro mě prostě exotika a 50:50 s šardonkou mi vyhovuje víc než předchozí ročník s převládajícím Viognierem.

Paní Génot byla nejen přívětivá pokud jde o samotnou degustaci, ale i nápomocná pokud jde o moji zvědavost na úplně první ročník. Sice jsme jej neotevřeli a nepřechutnali, ale nakovec jsem si odvezl z vinařství po lahvi Pergolaii a Caiarossy ročníku 2003 s příslibem, že pro případnou pražskou degustaci bych obě vína ještě dostal. Člověk dokáže odolat všemu kromě pokušení, takže jsem hned téhož večera otevřel Pergolaiu 2003.

Víno se odlišuje od následovníků už adjustáží, etiketa je sice v podobném stylu, ale přece jen odlišně graficky řešená. Zadní etiketa obsahuje zavádějící text, ale asi by se nehodilo, abych si na něm brousil vtip zrovna já, když jsem do Čech přivezl prvních pár stovek lahví Pergalaii :o) Styl se shoduje pokud jde o etiketu i o víno samotné. Barva naznačuje, že je zřejmě nefiltrované, nahnědlým cihlovým tónem prozrazuje vyšší věk, vůně odkazuje spíš na selské projevy Sangiovese, ale s francouzskou kultivovaností. Odrůdové složení myslím zůstává stále stejné, 90% Sangiovese a zbytek je rozdělený mezi Merlot a Cabernet Sauvignon. V chuti převládá nahořklý tón rozpuštěných tříslovin starého Sangiovese. Ovocnost, acidita, svěžest jsou už hodně potlačené. Víno je stále dobře pitelné, ale mladická svěžest je pryč. Pro mě je to hlavně zajímavost spočívající v tom, že je to první víno (čili panenská sklizeň) z nově vysazené vinice a navíc z horkého ročníku 2003, a jestli se dá pít i po devíti letech, jsou další ročníky o to zajímavější.

Myšlenka na vertikální degustaci Pergolaii je možná trochu úchylná, protože jde o základní, vstupní víno vinařství, ale pokud bych měl takovou degustaci doma uspořádat, nejspíš bych ji seřadil obráceně, od roku 2003 dál. Jako příběh jedné vinice, od zrození k současnosti. Už v zimě jsem v podobné souvislosti hlásal, že každý další ročník bude lepší než předchozí, na vertikální degustaci by se to dalo ověřit. Jen bysme měli začít rokem 2003.