V šerém dávnověku (zhruba tady) jsem poslal do soutěže Prague Wine Trophy dvě burgundské šardonky a následně jsem si na blogu postěžoval, že dostaly nízké hodnocení. Ve skutečnosti jsem to udělal proto, abych si mohl porovnat svoje hodnocení s porotou a pokusil se v tom vyznat.

Následně jsem koupil šestero ohodnocených šardonek a porovnával je až do umdlení. Občas se potkávám s Jindřichem a Šárkou Duškovými, kteří tuhle soutěž (nejspíš největší rozsahem a pro mě stále nejprestižnější) pořádají. Moje komentáře na blogu přijímali noblesně, ale když mě letos pozvali do poroty, trochu mi spadla čelist. Když jsem se vzpamatoval, dělal jsem jako že nic, ovšem jestli si v duchu říkali něco v duchu „teď uvidíš, že to není žádná legrace,“ tak jim to vyšlo.

(Na horní fotce Duškovi při zahajovacím proslovu. Hole uprostřed ale patří předsedovi sub-poroty Štěpánu Mlejnkovi.) Šest komisí po pěti porotcích, bral jsem to jako zkušenost a snažil se aspoň nezdržovat. Jako když jedete poprvé na vodu, na háčku. Většinou jsem odevzdával lístek s hodnocením poslední, ale jako komise jsme končili spolehlivě v polovině, tak jsem to snad úplně nebrzdil.

Prvních devět muškátů jsem byl napjatej a trochu nervózní. Spadlo to ze mě, když Štěpán Mlejnek, který viděl naše hodnocení, komentoval, že máme hezky malý rozptyl. Jak jsem nabyl sebedůvěru, hned jsem začal dávat víc bodů, v některých případech bohužel i vínům, která si to nezasloužila. Kompjůtr naštěstí krajní úchylky škrtá, takže se můžu utěšovat tím, že mám jednu věc společnou s Johnem Salvim, MW – tomu zřejmě kompjůtr taky škrtnul na soutěži Vinař roku některá hodnocení přes 90 bodů :o)

Po odtajnění identity vín mě aspoň potěšilo, že jsem z ryzlinků nejvýš hodnotil Erstes Gawächs Riesling od Mumm. Naslepo jsem nepoznal Mineralschiefer Riesling od Grans-Fassian, ale dal jsem mu stejně bodů, jako bych mu dal před dvěma týdny na degustaci u dovozce, o které jsem tady ani nestihl napsat.

Ein Liter Riesling jsem nebodoval, našel jsem ho až mezi vystavenými po odtajnění, ale ambaláž mě nadchla. Jednoduchá a výstižná! Výsledky si musíte najít v příštím čísle Vino Revue, ale kdyby se hodnotila i etiketa, dám téhle sto bodů.

Nebbiola jsem poslední měsíc studoval zbytečně, šly k jiné komisi. Náš panel dostal Syrahy (Shiraz). Je to až nespravedlivé, co tahle odrůda umí. První dvě položky hodnocení, tedy vzhled, můžete razítkovat plným počtem bodů, barva vyjde vždycky naplno. Ryzlink nebo muškát se na 90 bodů nadře jako horník, Syrah to má hned díky barvě a vůni. Někdy je pak těžší odlišit obyčejnější a vynikající Syrah, po pěti vzorcích ho už je tolik, že bych pořeboval pokaždé vyčistit zuby. Trochu mi chyběla rhonská živočišnost, kterou si se Syrahem spojuju, ale celkově jsem měl dojem, že nám štěstí přálo a dostali jsme hodně dobrý soubor vín. Některé minerální až doslana, některé plné tříslovin a bariku, často s pěkně zakomponovaným malým zbytkem cukru.

Upřímně, byla to šichta. 46 vzorků, 9 muškátů, 20 ryzlinků, zbytek Syrah. Představoval jsem si to jako větší zábavu, ale i ta se nakonec dostavila, když se zabalené lahve odtajnily. A samozřejmě největší zábava je moct dělat to, co člověka baví.

Jak je vidět na fotce, na veřejnou část se přišli podívat i někteří výrobci a dovozci z blízkých městeček. Doufám, že jsem svoje spoluporotce moc nezdržoval, s úlety v bodování si poradí software. A jestli jsem někde vybočil s bodovým hodnocením do extrému (a počítač mě škrtne), tak ať to je radši proto, že jsem dal vysoké hodnocení (než nízké :o)