Když mě v září jeden moravský vinař představoval návštěvníkům jako vinného kritika, tvářil jsem se kysele: nejsem kritik, jsem chvalič! Snadno podléhám nadšení a radši píšu o nadšení než o skepsi (a některé články tak vůbec nenapíšu). Naposledy jsem podlehl nadšení ve středu 10. listopadu na degustaci vinařství Dobrá Vinice.

Ochutnávku pořádalo Vinobraní (projekt obchodníka Domaine R&W) v Salonu Paukert a vedl ji sám vinař Petr Nejedlík. Představil devět vín podle seznamu a nějaká další neoznačená. O vinařství se dočtete tady. O biologické ochraně révy a šetrném pěstování dnes mluví kdekdo, tak doporučuju pročíst i to ostatní, co je nad rámec obvyklého. Ale klíč k vínům je samozřejmě ve skleničce, komu se ta vína nezalíbí, tomu může být jedno, jestli jsou filtrovaná nebo ne. Takže si v následujícím laudatio vyberu jen vína, která mě bavila nejvíc, a ostatní přeskočím.

Kambrium Cuvée 2008, směs VZ, RR a SVG, je úžasné základní víno, ve kterém se jednotlivé odrůdy jakoby ztrácejí. Zřejmě všechny tři odrůdy kvasily společně a následně víno leželo 10 měsíců na kvasničních kalech. To je znát jen na plnosti chuti, nevábná kvasniční aromata nejsou znatelná. Víno má výraznou kyselinu a kdyby byla v hodnocení kolonka pitelnost, dostalo by plný počet bodů. Druhý podávaný Ryzlink rýnský VOC 2009 polosuchý je úlet, zase na kvasnicích naleželý ryzlink. To je metoda, kterou bych od stolu rovnou zavrhnul, ale tenhle meruňkový a pomerančový ryzlink je dobrý, i když trochu krátký.

Třetí přišlo na řadu Quatre Cuvée 2007 (RB 30%, Ch 30%, RŠ 25%, RM 15%), víno silné barvy a mohutné vůně. Nové barikové sudy a nápadně mírné kyseliny, na tom se začíná (alespoň pro mě) odkrývat filosofie vinařství. Co jsem se načekal, kdy někdo na Moravě zkusí odbourat jablečnou kyselinu v bílém víně, ale Dobrá Vinice to nezkouší, prostě to tak dělá. Za 222 Kč překvapivě levné, a když přinesli další vzorek, vůbec se mi nechtělo vylévat zbytek.

Čtvrté šlo Blanc de Blancs 2007, směs Pinotu Blanc a Chardonnay, o jehož starší verzi jsem tady nedávno psal. Podle analytik stejný alkohol, cukr i kyseliny jako předchozí Quatre, ale v puse o poznání kyselejší, celkově výraznější. Na dotaz po odrůdách a jejich mísení pan Nejedlík pravil, „Víno má přednost před odrůdou.“ To je názor, se kterým nebudou někteří konzervativní konzumenti souhlasit, ale pokud za to víno stojí, tak se k němu přidávám. Velké dobré bílé 2005 (40% Ch, 30% RŠ, 20 RB a 10% SVG) má nazrálou sytou barvu, bohatou minerální vůni a nápadný barik v chuti. Po Blanc de Blancs další „velké“ víno, ale pro mě vede Blanc de Blancs výrazněji definovanou chutí.

Naplno mě zasáhl Sauvignon Národní Park 2006 s krásnou nasládlou sauvignonovou vůní, plnou chutí se zkrocenými kyselinami, krémovou a plnou. Šestnáct měsíců v bariku, s odbouranou kyselinou jablečnou, nefiltrované. Jestli takhle dopadají v Dobré Vinici samostatné odrůdy, moc bych stál o ochutnání podobně dělaného Pinotu Noir.

Ze dvou červených mě bavilo víc Velké dobré červené 2005, ale to už jsem podlehl nadšení a přestal si psát poznámky. Petr Nejedlík se přiznal k lásce k Burgundsku a jeho vínům, což se u něj projevuje nejen pěstováním burgundských odrůd (tedy všechny Pinoty, které jsem tady pro srozumitelnost přepisoval zkratkama jako rulandy), ale i přenesením burgundských sklepních postupů na Moravu. Kromě dnes často vzývaného šetrného pěstování révy a redukce výnosů vinohradu je to hlavně spontánní kvašení, práce s novými barikovými sudy, dlouhé ležení vína na kvasnicích a spontánní jablečno-mléčná fermentace. (Mimochodem, náhoda tomu chtěla, že jsem měl před měsícem doma současně otevřené Blanc de Blancs 2007 a šardonku z burgundského Maconu, a už tam se to ukázalo, včetně titulku.)

Výsledky jsou výborné a ta hlavy řezající kyselina jablečná ve vínech fakt nechybí. Až vám budou znalci (nebo vinaři) vysvětlovat, že hlavní předností moravských vín je typická kyselinka (někteří dodávají „pitelná kyselinka“), pošlete je do háje. Jde to i bez ní, ledaže by vám chybělo pálení žáhy. Odbourané kyseliny ale nejsou všechno. Díky delšímu školení na kvasnicích v novém barikovém sudu jsou vína připravena na delší archivaci. To může být samozřejmě na škodu, pokud je otvíráte příliš mladá, a jak jsem prohlížel poznámky k jednotlivým vínům na Jižním Svahu, může to být i důvod, proč teď vyzvedávám jiná vína, než Honza – prostě jsme je dostali v jiném stadiu vývoje.

Z ochutnávky Dobré Vinice jsem měl velkou radost. Dokonce i ta vína, která bych z jakýchkoli důvodů nehodnotil tak vysoko jako ta zmiňovaná, zapadala do celé řady prezentovaných vín jako kámen do mozaiky. To už nejsou žádné experimenty, to je hotová filosofie s přesvědčivými výsledky.