K černokněžníku Zababovi vede cesta z našeho nádraží… nahrávám dětem televizní Večerníček, cucám burgundský Pinot Fin 2006 z Domaine Robert Arnoux a téma článku si mě našlo samo. Říkejte tomu třeba stobodovka?

O stobodovce a vůbec o tom, jestli je hodnocení vína exaktní disciplína (asi jako atletika) nebo jestli je to umění (jako krasobruslení nebo filmy?) se už popsalo spousta (internetového) papíru. Onačejší veleduchové to rozebírají dodnes, když zrovna nemají lepší nápad (tady nebo tady) a já se tomu příležitostně posmívám. Mám totiž nejen čtenářskou zkušenost s tím, že názory autorit na konkrétní víno se můžou hodně lišit a s tím, že i moje vlastní názory, občas zveřejňované a často neveřejné, se po čase liší (náladou, připraveností, soustředěním a jánevímčímještě). Navíc mám i zkušenost z Komunitních Bedýnek. Vystřídalo se v nich 6×9 = 54 vín. To je dobrá porce. Na většinu z nich bych přísahal, ale zařadil jsem i pár vín kontroverzních, u kterých jsem čekal, že je účastníci odmítnou či zpochybní. Nestalo se tak, účastníci vína, která jsem pokládal za kontroverzní až nedobrá, vychválili. Naopak (mně natruc) zkritizovali vína, která jsem měl rád.

Už jsem se s tím smířil a beru to jako statistiku – dám do krabice šest různých vín, na které mám nějaký názor. Pokud se s jednotlivými účastníky shodneme v poměru 3:3 (třikrát ano a třikrát ne), beru to jako úspěch. Nebudu každého přesvědčovat o svém výběru až za hrob. V soukromém e-mailu většinou napíšu, proč jsem víno vybral, ale dál už se nehádám. A když se někdo z Bedýnkářů vrátí s dotazem, kde se dá koupit (například) SKB2, tetelím se blahem…

To je totiž na víně to nejlepší. Není to jednoduché a není to jen v tom, že každý z nás má jiné chutě a jiné preference a vybere si jiný vzorek. Bezvadný je, když to dokážeme respektovat u druhých. Všichni jako jeden nesnášíme komerční konfekci, ale každý z nás rád přesvědčuje ostatní o své pravdě.

Moderní doba nás na to připravuje po všech stránkách. Nabízí nám unifikované vzory, statisticky přesně zacílené reklamní kampaně na naprosto unifikované produkty (nejde jen o jogurty, cigarety, limonády nebo auta, ale i o vína). Vrcholem jsou filmy pro děti a jejich dabing. Současné animované filmy jsou postavené na jednoduchých charakterech – nejlépe na jednoduchém, idealistickém hlavním hrdinovi, několika přátelích s diferencovanými vlastnostmi a několika nepřátelích. Díky „ideálnímu“ rozvržení charakterů to nakonec skončí tak, že zahraniční filmy dabují stejní herci a hlavní kladnou postavu namluví pokaždé stejný hlas, ať jde o rybu, dítě, tučňáka nebo žížalu. To fakt nepřispívá k alternativní výchově, když všichni hrdinové mluví stejným hlasem :o)

My kluci, co kolonizujeme internet, to máme naštěstí jinak. Můžeme porovnávat, co jsme napsali dříve a co chceme napsat dnes. Tak jsem si při psaní vrchovatě naléval Bourgogne Pinot Fin 2006 z Domaine Robert Arnoux a porovnával to s 30 měsíců starými zápisky tady. Vyšlo mi to dobře, většina charakteristik ještě platí. Elegantní a výrazně odrůdová svěží vůně, temnější pinotová barva. Chuť má stále krásně jemnou kyselinu a švestkovo-višňový charakter, hodně málo tříslovin, jemnou harmonii. Velké potěšení. Zdá se mi, že moje názory (a některé životní postoje) se od srpna 2009, kdy jsem o víně psal poprvé, změnily míň, než samo víno (ale víno se zlepšilo).

Mimochodem, včera vyprávěl stařičký televizní Večerníček o lokomotivách a nádražácích mladý Vinnetou.