V sobotu jsem trochu pochopil ten podivný český fenomén, oblibu burčáku. Vinného polotovaru, meziproduktu, prodávaného a konzumovaného většinou v nekvalitní podobě – tady se můžu prsit, že jsem už ochutnal ve vinném sklepě živý burčák, legendu, které vděčí stovky sezónních prodejců za kšeft s umolousaným sladkým nápojem v petce.

V sobotu na vinobraní v Tróji se stály nejdelší fronty na burčák. Viděl jsem v tom obdobu obliby Blesku a dalších bulvárních novin a časopisů zkříženou s pozůstatky čtyřicetiletého socialistického návyku na fronty na nedostatkové zboží. „Dáte mi ochutnat vzorek z lahvových vín?“ ptal jsem se u stánku jednoho českého vinařství. „Nezlobte se, nemůžeme. Prodáváme jen celé lahve,“ zněla odpověď, ale smysl byl jiný. Na pultu měli stolitrovou konev s burčákem a nestíhali prodávat ani burčák. Tak proč by se ještě patlali s vínem za dvě stovky, když to můžou prodat rovnou, neprokvašené, za stovku. Burčák jsem neochutnal žádný, ale podle vín z českých vinařství, která jsem ochutnal, bych jim dal zapravdu. Ta většinou za dvě stovky nestála.

Výhled z trojské vinice na Prahu je krásný, vinice skutečně působí krajinotvorně a kulturně, ale vína sama zatím jsou spíš suvenýry návštěvníkům než suverénní produkty, které by obstály samy o sobě. Když k tomu přičtete dlouhé fronty na burčák a snahu (některých) prodejců zbavit se podivínů dotěrně se snažících ochutnávat jejich vína, je jasné, proč jsem skončil u stánku zlínského dovozce portugalských vín – prostě tam žádný burčák neměli, jen pár lidí chtělo po půldeci ochutnávat portské. Slečny na to byly připravené a nalévaly.

Abych nezůstal jen u burčáku, to odpoledne bylo krásné letní počasí a na vinici Svaté Kláry přitáhlo spoustu Pražanů. Celý areál vinice je krásně upravený, prezentační materiály o historii pěstování vinné révy v Čechách jsou vzorně zpracované, to je radost číst, a výstavka desítek keřů různých (občas až pofiderně pojmenovaných) odrůd révy spolu s možností ochutnání dozrávajících hroznů je skvělá. Zajímalo by mě, kdo (a proč) zkřížil Pobědu s Košutovem, aby vznikla Pola?

Bylo to krásné odpoledne. Doufám, že všechny hrozny podél cesty návštěvníci nevyzobali jako moravští špačci z loňských reklam Vinařského Fondu. Chci tam někdy vzít děti, aby z mého vinného hobby taky něco měly.