Ratíškovičtí vinaři si na páteční seminář o stobodové stupnici pro hodnocení vína pozvali profesora Doc. Ing. Josefa Balíka, Ph.D., z Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Dostal jsem se tam díky pozvání jednoho z nich (a svojí touze doplnit deficit vzdělání). Třicítka vinařů hodnotila dvanáct místních vzorků, hodnotilo se společně, diskusí a hlasováním. Profesor Balík seminář vedl razantně, až se mi to občas zdálo nepříjemně důrazné, ale během doby jsem z reakcí a komentářů okolosedících vinařů pochopil, že to bylo nutné. Názory byly skutečně pestré.
A nižší známku bych nedával, tak se ani neptám!
Nízké bodové příděly jako nemoc začátečníků? Nemám s hodnocením praxi a dobře si pamatuju, jak jsem před dvěma roky hodnotil nápadně nízko. Nasadil jsem laťku vysoko a dával málo bodů, jako bych čekal, že na stůl přijde Lafitte, Romanée Conti nebo nějaká jiná bomba. Žádná bomba ale nepřišla a já měl nízké body. Dávat přiměřeně víc bodů je větší zábava. Tož nebojme se to ocenit, když je to dobré! Přidává se někdy i při sčítání – 72 a 4 je 77 bodů. Síra? Ale no tak, chlapi – odpustíme!
Nízké bodové příděly jako nemoc začátečníků? Nemám s hodnocením praxi a dobře si pamatuju, jak jsem před dvěma roky hodnotil nápadně nízko. Nasadil jsem laťku vysoko a dával málo bodů, jako bych čekal, že na stůl přijde Lafitte, Romanée Conti nebo nějaká jiná bomba. Žádná bomba ale nepřišla a já měl nízké body. Dávat přiměřeně víc bodů je větší zábava. Tož nebojme se to ocenit, když je to dobré! Přidává se někdy i při sčítání – 72 a 4 je 77 bodů. Síra? Ale no tak, chlapi – odpustíme!
Barva je smutná, ubereme bod.
Vytrhávám ze souvislosti (tučně zvýrazněné) Balíkovy komentáře pro malovinaře, které se mi naživo zdály hodně žoviální. Ale hned při volné debatě po skončení semináře jsem změnil názor. Názory na to, co je dobré víno, byly v mém nejbližším okolí barvitě pestré, a takový rozptyl měřítek vyžaduje razantní řízení. Navíc jsem si v neděli večer doma otevřel poysdorfský Veltliner, moji každoroční jarní lásku. Pro legraci jsem si k němu vzal tabulku stobodovku a zkusil hodnotit. Dopočítal jsem se osmdesáti bodů, což mě překvapilo. Při nákupní ochutnávce se mi víno zdálo mnohem lepší, než při delším pití a hlavně při plném soustředění. Čekal jsem, že vínu dám víc bodů, ale při podrobnějším zkoumání jsem usoudil, že to je správně. Ne že by ta tabulka měla nějakou magickou moc, svoji roli spíš sehrálo soustředění. Ono to funguje! Dokonce to stále může být i zábava, ale stejně to funguje!
Ve skutečnosti asi nejvíc funguje, když si na degustaci uděláte čas a soustředíte se (už jsem o tom kdysi psal před rokem tady). Tabulka jen pomáhá soustředit se. Bodů se ode mě v nejbližší budoucnosti nedočkáte. Jednak by moje hodnocení asi ještě bylo příliš kolísavé, ale hlavně stále věřím na slovní popis. Utvrdilo mě v tom i stejné bodové hodnocení dvou různých vín. Dvěma moravským veltlínům jsme dali shodně 85 bodů, přestože šlo o hodně odlišná vína. Bez podrobnějšího popisu by mi samotné skore řeklo jen málo.