Na vinné stezce v Itálii je název anglicky psaného blogu, který se zabývá italským vínem, a který byl letos nominován na americké wine-blogové ceny v kategorii obsah. (Umberto Eco by na můj účet dodal, že všechny blogy pojednávají zase jen o jiných blozích 🙂 Pokud klikáte ze Skleničky na Jižní Svah a zpátky, tak vězte, že v USA byste se uklikali, wine-blogů jsou tam nejspíš stovky. Pokud mám mluvit za pana Skleničku, ten čte Brita Jamieho Goodea (ale asi přestane, Goode je suchopárný vědec), ňůjorský Brooklynguy’s wine & food blog, miluje Frantíka navštěvujícího francouzské vinaře i japonské saké-palírny s neuvěřitelně dokonalýma fotkama, mít jen o trochu víc času a peněz, četl by a vařil podle FX kuchyně (hledáte-li recepty a honí vás mlsná, doporučuji tento odkaz.) Nadějně vypadá Wilma, ale objev objevů je pro mě Italská vinná stezka – takhle bych chtěl umět psát o víně! A není to jen o italském víně, lifestylové přesahy jsou v tom psaní zřejmé. Úplně mě dostal nedávný příspěvek Obejmi Itala v sobě (haha, to neměl být dvojsmysl, ale jak to mám sakra přeložit s ohledem na smysl celého článku :-). Zkusím kus ocitovat (obrázek je vypůjčený z Italské vinné stezky):
Jednou nebo dvakrát jste byli v Itálii. Možná jste tam dokonce chvíli žili. Dost dlouho, abyste získali pocit, že vás něco přitahuje. A pak se vrátíte do svého běžného života. Jste sami. Neslyšíte překřikování pěti Italů mluvících současně, leda ve vaší hlavě. Jdete do kuchyně. Mísa s čerstvým ovocem tam chybí. Otevřete chladničku a džus ze sicilských pomerančů tam není. V rohu stojí láhev kalifornského Chardonnay, poloprázdná. Co uděláte se svým životem?
Ten napjatý pocit trvá, když si děláte kafe. Je čtvrt na šest ráno, někde v Itálii si někdo dává talíř fritto misto s lahví Sannio nebo Campi Felgrei. Někde si tlupa hlasitých nevázaně šťastných Italů prodlužuje oslavu nad talířem strufoli nebo taralluci dolci a douškem Moscata z Benevento. A přidají si pár doušků domácího limoncella. A vy koukáte do hrnku černé hořké kávy a máte pocit, že vám všechen tenhle cizí život bude chybět.
Vrátili jste se z Itálie do toho místa, kterému říkáte domov. Ale uvnitř už ptáček zpíval „nenechám tě jít, nenechám tě jít.“ Jste chyceni.
Tak jak si upravíte svůj domácí život podle toho, který se vám zalíbil v Itálii? Řeknu vám tajemství. Už jste to udělali. Není návratu k párkům v rohlíku nebo k Shirazu, když vás jednou zasáhl Bacchův šíp. A jako jeden z vyvolených, kteří nesou poselství Předků, nepokoušejte se vysvětlovat poselství lidem kolem vás. Jděte dál…. ještě to pokračuje dál, ale přečtěte si to sami. Překlad, i ten nejvěrnější, interpretuje smysl.
P.S. Italskou vinnou stezku jsem si samozřejmě dal do záložek, ale trochu mě to nakoplo. Už měsíc ve mně hlodá nespokojenost s vlastními texty a přemýšlím o tom, co s tímhle webem udělat. Takže se vrátím k původní periodicitě (psát jen když mám pocit, že to stojí za psaní, nebrat druhák, jen samotok) a ruším statistiky. Nevím, jestli to zvedne literární úroveň příspěvků, ale snad to přidá uspokojení v mé vlastní bilanci. A pokud budou pro vás zdejší pauzy mezi příspěvky moc dlouhé, klikněte si na Italskou vinnou stezku nebo wineterroirs.