V pátek 26. března jsem si v žižkovském kuchařském studiu Chefparade (web mají tady) ověřil, že (šéf)kuchař ze mě nebude, ale že vaření je zábava. Den předem mi zavolal kuchař a popularizátor snoubení vína s jídlem yaxi a pozval mě vařit zadarmo s tím, že rozjíždí nový kurz „Vaříme s vínem“ a že můžu obsadit jedno neprodané místo nebo dvě. Zavolal jsem přítelkyni, o které jsem tehdy už věděl právě tolik, že není ani vegetariánka ani abstinentka (konečně klika!) a šli jsme.

Chefparade studio je (podle mého laického názoru) bezvadně vybavené na podobné kurzy pro střední klientelu. Pokud si chcete užít pocitu naprostého luxusu, zamíříte asi do kurzů pořádaných v předních restauracích a vedených jejich šéfkuchaři. Atmosféra v Chefparade víc připomíná vaši domácí kuchyň, tedy kdyby se vaření stalo smyslem vašeho života vy jste svou domácnost vybavili podle toho. (Fotky kuchyňského studia mají lepší na vlastním webu tady.) Co se vařilo a jedlo?

MENU

Crostini s avokádovým krémem
křupavé chlebíčky z bílé bagety, mazané krémem z čerstvého avokáda

3SEKT Sekt 3 zážitků od 3 vinařů vyrobený ze 3 odrůd

Restovaná hlíva ústřičná
podávaná na variaci listových salátů se zálivkou „aceto balsamico“

Cuvée ROSE 2009

Slávky na víně
polévka z mořských mušlí se zeleninovým „Julienne“
a francouzskou bagetkou
mořské mušle se zeleninou

Veltlínské zelené 2007

Kachní prsíčka na pomerančích
podávané s gratinovanými bramborami a fazolovými lusky

Svatovavřinecké 2009

Mousse au Chocolat
francouzský dezert z čokoládové pěny

Večer pro mě začal katastroficky, protože jsem si při uvazování zástěry uvědomil, že s velkým vařením nemám žádné zkušenosti a propadl panice. Začal jsem koktat a zaháněl obavy ochutnáváním sektu a dalších dvou vín, která jsem přinesl s sebou. Takže jsme sice úspěšně provedli výrobu avokádové pasty, ale vůbec nic si z toho nepamatuju. (Naštěstí jsme dostali kompletní receptury.) Sekt byl výborný a avokádový krém byl zelený. Prostě parádní otvírák, asi jako když jdete skákat s padákem, roztáhnete ve vzduchu ruce a zjistíte, že na zádech žádnej batoh není. No aspoň že byl po ruce ten sekt… mimochodem byl výborný, s bohatým perlením a plnou chutí…

Bavil mě druhej chod, protože se dá udělat fakt jednoduše. Nejsložitější bylo správné ochucení zálivky na salát, ale my nenároční strávníci si s tím poradíme i doma. Restovaná hlíva se salátem je báječnej předkrm. Rosé 2009 (Zweigeltrebe) mělo trochu zbytkového cukru, tak akorát k salátu na letní zahradu. To se fakt doma dá udělat.

Slávky na víně jsou polévka, která vypadá krásně na talíři a pěkně se připravuje, ale mě ty mořské věci většinou nebaví jíst, takže je přeskočím. Zkoušel jsem k nim burgundské Montagny Premier Cru 2007 od J.P. Bertheneta, ale marně, víno bylo příliš kyselé a rakouský Veltlín, který ke slávkám vybral yaxi, se hodil líp.

Čtyřka, kachní prsíčka na pomerančích jsou čistá rozkoš. Ani se mi to nechce psát, ale do hrobu si to nevezmu. Gratinované brambory (tenké bramborové chipsy naskládané do zapékací misky, zalité mlékem a smetanou a 40 minut pečené) jsem už zkoušel doma a hned vymyslel několik variací. Paráda! Kachní prsíčka, opečená napřed na pánvi a potom deset minut v troubě jsou extatické jídlo. Pomerančová omáčka k nim už mi připadala jako zbytečná fajnovost, ale mnozí by se mnou jistě nesouhlasili. Ke kachním prsíčkům skvěle párovalo červené Monthélie Premier Cru 1999 M.C. Garaudeta, krásně vyzrálé a uhlazené víno, které jsem si přinesl. Ostatní kuchařící strávníci byli tou dobou už tak přejedení a přepití, že jsme se o něj s yaxim vpodstatě rozdělili.

Yaxi má na párování vín s jídlem dobrou fintu: nechal nás překoštovat všechna vína hned na začátku před vařením (pomáhá to rozpustit trému a navíc, Kuchař má být veselý!) a teprve potom znovu postupně s jídlem. I úplné nemehlo si muselo všimnout, že ten původně úplně obyčejný a nudný Vavřinec rozkvetl, když se potkal s tím správným pokrmem, v tomto případě s kachními prsíčky. Asi jako když tatínek potkal maminku. Nebo maminka tatínka? My tomu říkáme trochu odtažitě snoubení, Francouzi rovnou mariage.

Závěrečný dezert, Mousse au Chocolat, už byl prostě závěrečný a většina strávníků pro něj neměla místo (sám jsem snědl jen dvě nebo tři porce). Přes všechna očekávání jsme s dezertem zlikvidovali zbytek šardonky z Montagny. Pozdě v noci jsme s přítelkyní klopýtali Žižkovem. Trochu mě štvalo, že se mnou celej večer nemluvila. Pršelo, tak jsem jí půjčil sako. Řekla mi, že přesně takhle si představuje hezkej večer. Yaxiho vaření s vínem prostě můžu jen doporučit. Další kolo prý bude v květnu.