Už v pondělí jsem odvezl část bedýnek na poštu a další část do žižkovské vinotéky Le Caveau. Ve středu se podařilo díky pomoci dvou příznivců dopravit i zbytek bedýnek do Brna. Pokud jste někdo z Bedýnkářů nedostali avízo e-mailem, tak se ozvěte. Jinak si už pošesté můžete srovnávat svoje chutě s mými poznámkami, protože o všech šesti vínech jsem už psal (nebo ještě něco napíšu).

1. Cuvée Viktoria 2009, vinařství Krásná Hora. Cena ve vinařství 250 Kč.

Psal jsem o něm už třikrát, tady a tady a taky tady. Nakonec zjistíte, že víno, které jsem popisoval v prosinci je jiné než Cuvée Viktoria v bedýnce. Dostal jsem tehdy jako vzorek barikovanou směs Chardonnay a Rulandského bílého, ale těsně předtím, než mi vinař v únoru víno přivezl, přimísill do něj Rulandské šedé. Když jsem výsledné cuvée dostal, vypadalo to, že by mi mohly vypadnout i tři vína z Německa, tak jsem Krásnou Horu neřešil. Připouštím, že víno je teď lepší, než bylo bez šedé rulandy. (A docela určitě bude líp prodejné.) Ale má teď úplně jiný charakter, než mělo předtím. Původní směs měla výraz burgundských barikovaných šardonek, příměs rulandy šedé mu dodává sladkost a glycerínovou plnost chuti. Možná je to tak lepší, ale už je to jiné víno pro jiné zákazníky. Nové poznámky o víně teď psát nebudu, nejsem nestranný. Vlastně v něm pořád hledám tu původní „burgundskou“ směs Ch + RB.

2. Blanc de Blancs 2007, Dobrá Vinice. Cena 330 Kč. Směs Chardonnay a Rulandského bílého, asi 50/50. O předchozím ročníku jsem psal tady a o ochutnávce vín znovu tady. Tohle víno bych použil jako argument do diskuse o archivovatelnosti moravských bílých vín. Blanc de Blancs 2007 je možná ještě příliš mladé, při srovnání s ročníkem 2006 bych 2007 klidně ještě rok nechal zrát a věřím, že se ještě pár roků bude zlepšovat. Paradoxně je to ale argument proti archivovatelnosti moravských bílých. Vysvětlím: Blanc de Blancs kvasilo v barikovém sudu a rovnou tam zůstalo ležet na kvasničních kalech deset měsíců. Proto ta vysoká barva a oxidativní projev, proto ta schopnost vyzrávat v lahvi. Jenže kolik moravských vinařství něco takového dělá? Většina bílých vín se naopak připravuje s perspektivou rychlého vypití. Vybral jsem Blanc de Blancs 2007 jako ukázku toho, že víno se dá udělat i jinak než reduktivně. Nečekám, že by se všem účastníkům Komunitních Bedýnek líbilo, ale snad se najde pár takových, které to zaujme a začnou se o oxidativně připravovaná vína zajímat.

Ale abych úplně nevynechal samotné víno: doporučuju hned po otevření odlít na prst do skleničky a zkusit se vyznat v ovocných aromatech. Paráda. Hned potom doporučuju, a to je ještě důležitější, přelít část vína do karafy a nechat pár hodin vydýchat. Podle analytik suché jako troud, přesto v puse chutná sladce, plně, což je klam, který se často objevuje u vín s vyšším bezcukerným extraktem. Nefiltrované. Vůni i chuť je zbytečné popisovat, protože se průběžně mění 🙂 Pije se lehce a snadno, chutná jako šestnáctka v dešti pod rozkvetlou třešní!

3. Aurelius 2007 Výběr z cibéb, Ing. Richard Tichý, Hrušky. Cena ve vinařství 250 Kč.
Už jsem o něm psal dvakrát, tady a tady. Sladký bonbónek, který byste si asi podle psaných charakteristik (vysoký přívlastek, zbytkový cukr, barikový sud) nekoupili. Nebudu opisovat senzorické popisy z předchozích textů, jen dodám na vysvětlenou, že je to ukázka sauternského postupu. Sladká (a extraktem nabušená) surovina vyzrává v barikovém sudu. Sud pomůže vytvořit strukturu a „prodlouží“ chuťové vjemy, ale proti vínu s tak vysokým extraktem a zbytkovým cukrem se neprosadí. Další ilustrace toho, co jsem tvrdil v článku o německých vínech z této bedýnky: barikovat se má jen silné víno. Sud silné nezabije a slabé nezahojí.

O třech německých vínech z Weigut Hofling jsem napsal předchozí dva texty (Sylván a dva Pinoty), takže komentáře prosím směrujte tam. Komentáře ke třem bílým z Moravy pište pod tento text. Žádné z tří bílých není typické bílé z Moravy. O to jsem zvědavější na vaše poznámky. Kdo začne už o víkendu?