Silvaner 2008 Spätlese trocken Stettener Stein, Weingut Höfling, Německo. 13% alkoholu, 12 Euro ve vinařství, 325 Kč pro Bedýnkáře.
Vína z Německa přijela už v pátek, ale po listopadových zkušenostech s toskánskou Komunitní Bedýnkou jsem si uložil třídenní karanténu. Toskánská vína cestovala několi dní kamiony a přijela rozklepaná k nepoznání – málem jsem zpanikařil a odvolal společnou degustaci v Le Caveau. Z Eußenheimu, z Weingut Höfling, je to jen 500 kilometrů, víno jelo malým náklaďákem přes noc, ale stejně jsem se mu tři dny vyhýbal. Už jsem odvezl všechny bedýnky na poštu a do žižkovské vinotéky (a stále ještě nemám dopravu do Brna – nejedete někdo z brněnských účastníků do Prahy?), a teprve potom jsem víno otevřel. Měl jsem to víno jen jednou, v listopadu. Nespletl jsem se?
A hned po nalití do skleničky to bylo jasné – výhra. Zářivá nazlátlá barva, jasný příznak barikového sudu, barik, ovoce a mineralita krásně vane ze skleničky. Za chvíli najdu ve vůni i kávu a sugeruju si i trávu, odpovídající aromatu Sylvánu. Vůně je o stupeň těžší než mívají burgundské šardonky, ale podobnost s Burgundskem tu je. Chuť je suchá, kultivovaná, noblesní a vyrovnaná. Odbouraná kyselina jablečná. Trocha vyzralého ovoce, vanilka a kokos, minerální závěr. Lahodné a dlouhé! Tipnul bych si na vyšší bezcukerný extrakt, protože závěr chuti je až nasládlý. Doporučuju nechat víno postupně ohřívat, podchlazené je znatelně krátké. Třísloviny jemně stahují jazyk a ukazují, že tohle víno by mělo umět zrát ještě několik let. Podle mého názoru pěkná ukázka dobré práce s bílým vínem v barikovém sudu. Německé Spätlese odpovídá asi našemu přívlastku „pozdní sběr“ a je na místě dodat, že v barikovém sudu nemá smysl zpracovávat průměrnou surovinu. Slabé víno by se v něm ztratilo a dostali bychom řídké, vodové víno napuštěné vanilkou a naparfémované tabákovým kouřem.
Někdy si říkám, že nakoupit padesát lahví vína do bedýnek jen na základě jedné degustace je kaskadérství, ale tentokrát to vyšlo. (Léta praxe na moravských vesnických koštech se zase jednou zúročila.) A jak už jsem psal v původní zprávě z degustace, Sylvánské zelené byste asi nepoznali. S tím se pojila moje druhá obava: Sylván je tradiční francká odrůda, patří do povinné jízdy místních vinařů. Napadlo mě, jestli se mi tenhle Sylván nelíbil taky proto, že šel na degustaci po několika tradičních, nebarikovaných Sylvánech. Jestli obstojí i sám o sobě? Nebo se mi líbil právě pro kontrast mezi tradičním, svěžím Sylvánem a plným, silným vínem? Teď už je nejistota pryč, je to krásné víno, na kterém je zábavné právě to, že bych tenhle charakter nehledal a nečekal právě od Sylvánu.
Tím nechci říct, že se musí líbit všem, kdo si Bedýnku objednali. Cesty mohou býti rozličné, ale už teď lituju, že jsem si ho pro sebe nekoupil víc!