A pane Skleničko, ptal se mě nedávno jeden příležitostný čtenář a častý účastník Komunitních Bedýnek, je fakt nutné víno po dopravě z Itálie nebo z Francie nechat nějaký čas odpočinout? Je k tomu nějaký fyzikální důvod? Vědecké vysvětlení nemám, zato jednu čerstvou zkušenost s toskánským Cabernetem.
Obecně bych řekl, že záleží na druhu vína. Jestli si koupíte v sicilském supermercato běžné průmyslové víno s cenou kolem čtyř EUR, nejspíš s ním můžete i v srpnových teplotách bez problémů projet Evropu a po příjezdu domů ho vypít bez problémů s kvalitou. Tím se neposmívám supermarketové kvalitě průmyslově vyráběných vín. Většinou se můžete spolehnout na to, že je výrobce připravil na spoustu cestování a skladování v podmínkách pro víno málo vhodných. Takové víno bude dobře filtrované a velkoryse zasířené, aby bez úhony přežilo cestování i delší skladování. Týden skladování v tmavém studeném sklepě mu neuškodí, ale ani nepomůže.
Něco jiného jsou vína vyráběná řemeslně pro užší skupinu vážných zájemců. (Spíš než dělit vína na autentická, naturální a ta druhá se hodí dělení na průmyslová a artificiální. Radši jim říkám řemeslně vyráběná, protože označení artificiální se problematicky používalo už v hudbě.) Bez ohledu na to, jestli se výrobci hlásí k nějaké skupině naturálních nebo autentických vinařů, patří k současným trendům snaha omezovat filtraci a síření. Kromě nepochybných chuťových (a nejspíš i zdravotních) výhod konzumentům to přináší vyšší rizika při přepravě a nutnost pečlivějšího skladování.
Když už se víno v nevhodných podmínkách začne nevratně měnit, je zle. Můžu ale potvrdit, že se s vínem dějou i změny vratné, byť jejich vysvětlení rád ponechám povolanějším. Mám s tím čerstvou zkušenost. V srpnu jsem přivezl z Toskánska mezi jinými víny i Macchion del Lupo 2009, Cabernet Sauvignon z monteskudájského vinařství Marchesi Ginori Lisci. Dobře znám už několik ročníků, i Lupo 2009 jsem degustoval už loni u výrobce. Tentokrát jsem zvažoval, že víno přihlásím do soutěže, ale spedice ho přivezla doslova na poslední chvíli, večer před uzávěrkou přihlášek. Takže jsem víno rychle ochladil, otevřel a udělal si doma malé hodnocení, jako bych ho dělal na soutěži.
Víno mělo vyšší třísloviny a bylo prostě neharmonické a nepříjemné, z typického kabernetu vysušeného toskánským sluncem nezbylo moc. Ať jsem hodnotil objektivně nebo zaujatě, pohyboval jsem se kolem hranice 80 bodů. S takovým očekáváním bych víno do soutěže nedal. Ještě že jsem ho dobře znal! Odpil jsem z lahve snad deci, zašpuntoval a odložil do sklepa. Když jsem si na něj po osmi dnech vzpomněl, byl to zase starý známý Lupo – typický ovocný Cabernet ovlivněný vyprahlým Toskánskem. Ale první den po dopravě fakt nebyl k pití.
Pokud jde o praktické závěry a prázdninové bedýnky, o Pouilly-Fumé a mladém bariku brzy po nalahvování jsem už psal tady. Přinejmenším Pergolaia není filtrovaná, Campordigno, Macchion del Lupo a Castello Ginori jsou vína jen lehce filtrovaná a minimálně sířená. Dva týdny odpočinku v chladném sklepě jim určitě prospějí.