Mám takovou naivní teorii, že se ve vinohradu střídají dobré a špatné roky. Po slavné burgundské nulapětce přišel ročník 2006, který byl … nijaký. Po neslavném moravském ročníku 2010 přichází 2011, a první informace jakoby naznačovaly, že co příroda loni vzala, letos nadělila zpátky. Zatím jsou to jen první náznaky a dokud víno není v lahvích, všechno ještě může být jinak, ale už se těším…

Minulé úterý jsem dostal od malovinaře od Hustopeč štíhlou zelenou sedmičku popsanou fixem: VAV 11 PS. Nesířené víno z čerstvého ročníku a že Hned ho vypij, je dva týdny na kvasnicích, neviděl síru. Vavřineček! Hrozny jsou z Popic, ze starší vinice.

Krásná rubínovka s fialovým tónem, lehce zakalená. Intenzivní ovocná vůně, zpočátku s lehkou zaprděností. Na špičce jazyka jakoby už-už chtělo zaperlit, možná by se chtělo rozkvasit následkem převozu do Prahy. Ale je to jen stopa, má pěknou kyselinu (mírnou, hádám, že jablečná je samovolně fuč), hustou chuť se spoustou ovoce (hlavně lesní směs a švestky) a skoro žádné třísloviny. Krásné lehké pití. Jasně že to je hlavně svěžestí, ale moc se mi líbí.

Hned mě napadlo, že je to asi přesný opak letošních Svatomartinských – tohle víno je chuťově bohaté, bez síry, a neurychlované. Taky v něm není polovička dva roky starého vína, které bylo jen omlazené přidáním nového. Kdyby takhle vypadala letošní Svatomartinská, byl bych nadšený. Jenže po zkušenostech z minulých let se vsadím, že budou vypadat úplně jinak.

Jak to vidíte vy? Vynahradí letošní rok nepřízeň loňského? Nebo je to jen přání otcem myšlenky?