Výrobce doporučuje víno k tmavému masu (hovězí, jehněčí nebo zvěřina), ale já jsem si o víkendu přivolal italské chutě zapečenou zeleninou (do zapékací mísy nakrájíte lilek, olivy, rajčata, papriku, houby, mozzarellu, pokapete olejem a nastrouháte parmezán, zapéká se asi dvacet minut :o) a z hloubi sklepa vytáhl devět let starého toskánského superhrdinu.

Nejlepší na toskánských vínech je stylová jednota (já vím, že tahle myšlenka patří spíš k rozepsanému článku o víkendovém koštu mladých vín na znojemsku, ale nemůžu si pomoct. O mladých znojemských vínech později v týdnu). Bez ohledu na ročník jsou všechna suchá, vyprahlá jako toskánská půda v červenci. Nejenže to nepodléhá výkyvům počasí, ale nehne s tím ani odrůdové složení. Il Blu je 50% Sangiovese, 45% Merlotu a 5% Cabernetu Sauvignon, ale toskánec se v něm nezapře. Je uhlazenější než mladé Sangiovese, ale ostružiny ve vůni i svíravé toskánské třísloviny jsou v něm poznat bez ohledu na 50% mezinárodních odrůd.

Barva je temně rudá, neprůhledná, při zakroužení ve skleničce na okrajích hnědne až cihlovatí. Vůně štiplavě ovocná, ostružinově lesní po Sangiovese a jemně ovocná až květinová po Merlotu. V chuti kromě již popisovaného ovoce rozpadající se třísloviny, měkké ale stále patrné, a hodně vyhlazená kyselina. Je to koncentrované víno, zřejmě nefiltrované, ale už žádná divočina. Merlot a čas ho zjemnily, stále je silné, ale i ten středomořský kořenitý štych na vrcholu chuti je kultivovaný, ne-li jemný. Spíš pohlazení než šlehnutí…

O vinařství jsem už psal tady (video je tady), a stručně je to prvotřídní reprezentant Chianti Classico, vybudovaný švýcarskou rodinou, a míchající v přitažlivou směs italský temperament a švýcarskou preciznost. Il Blu je před lisováním asi 3 týdny v kontaktu se slupkami a zraje 20 měsíců v barikových sudech, ze 2/3 nových. Takže i po osmi letech v lahvi je víno teprve na počátku lahvové zralosti. Má ohlazené kyseliny a příjemné třísloviny, už se dá pít aniž by třísloviny stále překážely, ale to nejlepší má nejspíš ještě před sebou. 45 Euro ve vinařství, příliš mnoho pro příští Komunitní Bedýnky, ale jestli na blog chodí další fanoušci Brancaii, ozvěte se!