Myslím, že jsem tu historku slyšel od Matesoly: pár si v restauraci objedná víno, číšník víno naservíruje a mladý pán (trochu agresivně) víno odmítá, že je vadné. „Korek,“ tvrdí sebejistě. Vrchní reklamaci odmítá : „Obávám se, pane, že tuhle reklamaci nemůžu uznat.“ – „Nemůžete uznat? Jasnej korkáč?“ diví se host. „Je mi líto, pane,“ praví číšník. „To nemůže být korek…“ a s úsměvem položí před hosta plastový špunt, který právě vytáhl z reklamované lahve. Šach mat … číšník vyhrál.

Vzpoměl jsem si na tu historku včera nad nejmenovaným Rulandským modrým 2005, zemským vínem z pálavského Pavlova. A zavrtalo mi to hlavou, kdo měl v té historce z podsvětí vlastně pravdu? Jak už jsem napsal, souboj vyhrál číšník. Ale nemohl mít přesto pravdu host?

Moje včerejší víno mělo taky plastový uzávěr, v nečisté vůni (kromě ovoce) zatuchlý bramborový sklep a v chuti znovu bramborové šlupky a takovou tu zatuchlinu bramborového sklepa s naklíčenými bramborami… většinou korek poznám podle vůně, ale tady se vůně lišila od typické korkové vady, zatímco v chuti to bylo skoro přesné. Minulý týden o tom psal p.j. tady a včerejší Rulandské modré úplně ilustrovalo jeho zjištění, že za oběma chutěmi (brambory a korková vada) je stejná chemická sloučenina – geosmin. Moje víno mělo barvu i kyseliny typické pro laciné domácí Rulandské modré, ale bramborové smrádky a chutě se v něm prosazovaly natolik, že jsem si říkal, to už je na hraně korkové vady. Že se korková vada a geosmin snadno zaměňují, na to upozorňoval už Stevenson tady (v překladu p.j.), ale dokud jsem se toho nenapil, nevěnoval jsem tomu pozornost. To je však známá věc, že názor bez zkušenosti nemá žádnou cenu… (Stevensonův seznam doporučuju přečíst a průběžně doplňovat vlastním pozorováním. Zrovna tento víkend mě moravský vinař pobavil tím, že mi ukázal v červeném víně klasický smrádek kyselého zelí a vysvětlil, že to je projev nezvládnutého malolaktického kvašení.)

Dostat víno na stůl v restauraci uprostřed rozjařené (a nesoustředěné) společnosti, jistě by někdo namítal: korková vada. Tím samozřejmě nechci říct, že bramborová chuť v červeném víně je automaticky důvodem k úspěšné reklamaci. K té potřebujete i jistou obratnost v přesvědčování číšníka nebo someliéra. Navíc to, co někdo pokládá za vadu, může někdo jiný považovat za pouhou zajímavost, a posouzení závisí i na tom, v jakém rozsahu se ten jev vyskytuje. Poctivě jsem si tu bramborovou zatuchlinu několikrát ochutnal, víno vylil a otevřel laciný Pinot dovezený z Burgundska.

Ale možná ten host z úvodní historky byl vlastně v právu ?