GruVe od Rabla přinesla včerejší návštěva a darovanému koni se na zuby nekouká, ale měl stát rovný dvě stovky. Na webu a na etiketě bylo minimum informací: 12,5% alkoholu a trocken, tedy suchý. Zřejmě základní veltlín úspěšného vinařství z rakouského Langelois. Podle vlastního webu je Rudolf Rabl „opravdový advokát spontánního kvašení a dlouhého ležení na slupkách,“ ale o konkrétním víně žádné technické informace. Tak hrrr na ně.

Štíhlá ryzlinková pistole s graficky střídmou etiketou a povinný šroubovací uzávěr. (Hurá, fandím screwcapu!) Víno ve skleničce má hodně světlou citronovou barvu, zřejmě poplatnou ročníku 2010. Vůně je navinulá, jemně travnatá a ovocná (jablka a citrusy), až nasládlá. Žádný rychlený průmyslový ryzlink, vypadá to na poctivou ruční práci. Podobné dojmy nabízí i chuť. Příjemnou kyselinu s tóny jablek (až navinulými, připomínají mi první letní jablka, babička měla snad jen jeden stromek a říkala jim panenské žluté nebo zlaté? a polovina z nich vždycky opadala), hroznů a limetek. Chuť je suchá, při troše pozornosti má travnatý nástup, je svěží, ale elegantní a příjemně dlouhá, pomalu odeznívající. Jestli je tam typická veltlínovská špetka pepře, tak pro mě jen na hranici autosugesce, ale i bez toho je to veltlín dobře poznatelný. Ačkoli to web neuvádí, mám podezření na pár měsíců kontaktu s jemnými kvasničními kaly. Víno zřejmě vyzrávalo v nerezovém tanku, ale podle jemnosti, délky a jisté elegance připomíná Veltliner Friends od poysdorfského Hausera z třetích Komunitních Bedýnek, který taky ležel nejmíň čtyři měsíce na kvasnicích.

Nenápadné víno, ale za dvě stovky velmi poučná pecka. Jestli jde takové jemné víno vyrobit v Rakousku za dvě stovky (včetně dovozní marže a v nešťastném roce 2010), mělo by to jít i v Česku?