Už před rokem jsem psal pochvalně o přehlídce medailových vín Víno Revue Prague Trophy v Břevnovském klášteře. Druhý ročník se konal v pátek 16. ledna a byl ještě o kus lepší. Tlačenice byla podobná jako před rokem, skleničky o hodně lepší (Riedel), společenský cvrkot o stupínek vyšší, než vloni. Sám jsem pojal návštěvu krajně oddechově, zdržel se v klášteře přes tři hodiny a nenapsal si ani slovo poznámek ke koštovaným vínům, ale mnozí organizátoři to naopak pojali velmi prestižně.

Loňská hvězda degustace O.H.M.S., dovozce moselských ryzlinků a šampaňského, dovezl na přehlídku čtyři moselské vinaře, takže jsem si mohl dát nalít víno od Reinholda Haarta, Thomase a Olivera Haaga i Gerharda Granse (ten se mi do záběru nevešel).

Mohli jste potkat Johna Salviho, držitele titulu Master Of Wine, a chvíli s ním poklábosit, což někteří činili, protože pan Salvi se kupodivu neskrýval v žádném VIP salónku, ale dlouhou dobu se s praktickou skládací židličkou pohyboval mezi návštěvníky. Taky jste mohli potkal vydavatele Víno Revue Šárku a Jindřicha Duškovy a vyzvědět, že letos časopis přidá na rozsahu a v soutěži vín Prague Trophy bude mít mnohem víc odrůd než letos. Moc se mi to líbí a držím palce! Mohl jsem potkat (a potkal) spoustu známých, které zajímá víno, a zdrbat některá konkrétní vína. Ze vzpomínek vylovím, že se mi líbily některé minerální ryzlinky pana Sitára (Riesling & Co.) z několika Meursaultů na výstavě se mi nejvíc líbil ten medailový od Ježkovínu, získal si mě hustý Merlot z Vinařství Trpělka & Oulehla a Pommard 2005 Oliviera Leflaiva u Merlot Grands Vins.

Klášterní Galapřehlídka byla zakončením týdne vína – Prague Wine Weeku, propagační akce pořádané časopisem Víno Revue, do které se zapojilo několik desítek restaurací, vinných barů a vinoték. Díky pozvání nejmenovaného foodbloggera jsem o den dříve ochutnal speciální menu v restauraci Na Štěpáně. Jestli se podobné nabídky jako Na Štěpáně objevily i v ostatních podnicích, které se Wine Weeku účastnily, bral bych to jako velmi vydařenou propagaci dobrého vína a vinné kultury.

Vůbec se mi nechtělo domů, naštěstí mě cestou z kláštera zastihl telefonát kolegů vínopsavců, kteří se znovu setkali v japonské restauraci Hanabi. Dorazil jsem řádně osvěžený vínem a pokusy ovládnout talíř jen s pomocí dvou jídelních hůlek byly napínavé, ale často neúspěšné. Až příště vezmu do ruky místo příboru hůlky, dám si pozor, abych byl naprosto neovíněný!