Aneb objevy loňska jsou jistoty letoška :o) Vernaccia 2010 od Simona Santiniho (Tenuta Le Calcinae) byla můj objev z loňské dovolené, bohužel jsem se loni k výrobci už nedostal. Letos jsem koupil dvě vína ještě před dojezdem do cíle, a jsou fakt výrazná. Základní Vernaccia 2011 drží loňský trend: moderní víno z autochtonní odrůdy, která je jinak docela problematická pokud jde o chuťové projevy. Vernaccia bývá obvykle lehké víno, nepříliš tělnaté, s výraznou mineralitou, někdy až rušivou. V průběhu let jsem se setkal s barikovanými víny z Vernaccie, která byla moderní, tělnatá, chuťově výrazná, leč do značné míry popírala odrůdu. Proto mě tak zaujala základní Vernaccia od Santiniho – je přiměřeně lehká, leč chuťově plnější (a naprosto suchá!), je po Vernaccii přiměřeně květinově voňavá, leč ne přespříliš, je v chuti příjemná, lehká, a minerální závěr je do ní krásně zakomponovaný. Nepopírá původ, ale je to víno projevem veskrze moderní. Ta koncentrovaná chuť a tělnatost ukazují na delší ležení na kvasnicích, odhadoval bych podobný postup, jako praktikují s bílými víny v Alsasku. Po ohřátí ve skleničce se začne mírně sunout do „příliš moderního“ bonbónového projevu, ale zároveň začne vystupovat minerální závěr.

Současně jsem koupil barikovanou verzi z ročníku 2008 (Vigna ai Sassi Riserva). Ta je nápadná už výraznější zlatavou barvou a dokonale mě oklamala vůní. Podle vůně je silně oxidativní, naslepo bych hádal nejspíš starý ryzlink. Oxidativní tóny se mísí s chemickými, s typickým ryzlinkovým petrolejem. V chuti to je už jasnější, sice má olejovitost starého ryzlinku, ale na ryzlink je kyseliny málo. Víno je suché, s taninovým závěrem, středně plné. Je to teprve třetí nebo čtvrtá barikovaná Vernaccia, se kterou jsem se za svého mladého života setkal, ale zatím nejlepší. Když mě v půli června několik toskánských výrobců na degustacích v Perugii přesvědčovalo, že Vernaccia výborně stárne, snažil jsem se zachovat poker face: nerezová Vernaccia se přece musí vypít do roka a do dne. Ovšem jestli takhle krásně dokáže barikovaná vyzrát za tři roky, možná na tom něco bude?

Pár dní na to jsem se od Simona Santiniho dozvěděl, že barikovaná Vigna ai Sassi Riserva 2008 dostala u Roberta Parkera 89 bodů. Přesto dávám přednost nebarikované verzi :o)