Ve čtvrtek jsem cestoval mezi Prahou, Znojmem, Maďarskem, Itálií a Španělskem a všude se mi líbilo. I do Francie jsem zabrousil. Prahu obstaraly Hradčana a místní dámy, viz úvodní foto. Nebyla to žádná okružní cesta, přeskakoval jsem z místa na místo jako cvrček (ten taky skáče a neví, kam spadne 🙂 Osedlal jsem víno.

Takže po roce zase pár poznámek ze čtvrteční degustace (17. května) dovozce Le Panier v restauraci Céleste v pražském Tančícím domě. Tentokrát jsem potkal míň známých než před rokem, za to dojmy z vín byly ještě lepší. Nejlepší překvapení dám hned na začátek, Vinařství rodiny Špalkovy. Jejich Pinot Blanc Sur-lie z Kraví Hory jsem ochutnával už před měsícem na V&D, tak jsem se šel přesvědčit, že jsem se nespletl. Špalkovi přivezli šestici vín a všech šest se mi líbilo. Kromě Pinotu hlavně Sauvignon 2011 z Kraví Hory a dvě červené jakostky, Zweigeltrebe 2008 a Svatovavřinecké 2009, obě za lidovou cenu 150 Kč.

U stolku rhonského vinařství Vidal-Fleury mě nakonec dostalo „ineditní“ (=na ceníku neuvedené:) víno, Cote-Rotie 2005, 95% Syrah a 5% Viognier. Čtyři roky v barikových sudech, ale zřejmě starých, protože ve vůni a chuti se dřevo samo nijak výrazně neprosazovalo. Bohaté navinulé vůně a chutě, spousta ovoce a struktury, parádní.

Už předem jsem se těšil na toskánskou Tenutu Fanti. Měli pěkné Rosso di Montalcino 2010, trochu jednodušší a tenčí Sangiovese, ještě hodně mladé, štiplavé a kořenité. A báječné Brunello 2007, které se navzdory třem letům v sudu už začíná otevírat a bylo krásně pitelné. A samozřejmě úžasné Vin Santo St. Antimo 2006, víno ohromné barvy i vůně, struktury a harmonie přezrálých hroznů. Pro mě asi nejlepší víno dne.

Ze španělského vinařství (Rioja) Miguel Merino přijel tentokrát otec, temperamentně gestikuloval (je to vidět i na fotkách) a jeho Tempranilla byla výborná. Gran Reserva 2004 (údajně z vinice vysazené v roce 1931) byla krásně plná a aromatická, až jsem usoudil, že i za 791 Kč je levná. Moc mě bavily Tokaje od Disznóko i portské Quinta do Noval. Přece jen je mi projev tokajských bližší, 19,5% alkoholu v portských mě trochu rušilo. Zejména mladá tokajská vína se zdají dávat výborný poměr kvality a ceny.

Příjemnou tečkou byl stolek jihotyrolského vinařství Klaus Lentsch. Překvapilo výborné veltlínské (možná jediné v Itálii?) Eichberg 2010, zřejmě připravené s delší macerací nebo s ležením na kvasnicích a Muscatell 2010 ze žlutého muškátu s melounovými vůněmi i chutěmi, ale nakonec vyhrál červený Lagrein. Panoráma Prahy z teras Tančícího domu stále magicky fungovalo a ceny vína mi letos připadaly hodně rozumné. Večerní hokej se Švédy to taky nepokazil…