Ovíněn na lednové přehlídce soutěže Víno Revue Prague Trophy 2007 častoval jsem pana Cuketku vtípky o své úplatnosti včetně toho, že pravým účelem mého blogu je získat mi co nejvíc pozvání na degustace zadarmo, případně za oslavnou recenzi na webu. Vyžíval jsem se v tom jako zvrhlík Doug Badman mučící Limonádového Joea, ale po přečtení dnešního příspěvku by mi to už ani (zásadově nezávislý) pan Cuketka neuvěřil, ztratím pověst chvaliče a očekávaná pozvání nepřijdou. Ale už jsem se tady za půl roku nachválil dost, a zásoby vína v chladicím boxu mám ještě nejmíň do konce roku, takže do toho.

Napřed chvála: Riesling & Co. je mladá firma, která se specializuje na dovoz německých vín, ale dováží i vína z Itálie a Francie. Sídlí na pražském Smíchově (Randova 2) v moderních a vzdušných prostorách, pro degustace jako dělaných. Wkusný web wábí příjemně nízkými cenami burgundských vín, což mě vylákalo i na degustaci burgundských červených ve čtvrtek 14. února. K přednostem degustace patřily i sklenky RONA, které se krásně hodily k červeným burgundám a pan Sitár, který představoval vína příjemně civilním projevem se správnou mírou fandovství.

Na zavínění přistál ve sklenkách vzorek červeného Liracu a po akademické čtvrthodince začala degustace dvěma víny z nejnižší regionální apelace.

1. Bourgogne Rouge 2004 AOC, Richard Maniere, 230 Kč. Víno světloučké barvy, že až šlo splést s rosé, ale možná na tom mají svůj podíl pro mě ještě nezvyklé sklenky s extrémně plochým dnem. Ve vůni švestky a jakási cizí vůně (vzpomínal jsem na krém na boty), chuť řídká. Vedou kyseliny a třísloviny, ale tělo se topí ve vodě.

2. Bourgogne Rouge 2001 AOC, Rossignol-Trapet, 310 Kč. Výrazná elegantní barva, jemná ovocná vůně. V chuti mix peckovitého ovoce a lesních plodů. Pěkné!

3. Chassagne-Montrachet „Les Voillenots Dessous“ AOC 2006, Sylvain Langoureau, 390 Kč. Překvapivě světloučká barva, švestkově nakyslá vůně, elegantní a jednoduché víno, až moc mladé, ale překvapivě už připravené k pití. Já jsem asi poslední, kdo by namítal proti tomu, aby se víno pilo mladé, ale o takto urychleném víně mám přece jen pochybnosti, prostě bych očekával, že červené Chassagne 06 bude ještě ležet v sudu. Celkový dojem z vína je tenký, těch několik kousků Chassagne AOC které jsem pil dříve byla naopak bohatá vína. Cena je šokézně nízká, ale nekoupil bych si je.

4. Vosne Romanée AOC 1999, Richard Maniere, 560 Kč. Staré víno už podle cihlového odstínu barvy, vůně také temnější až inkoustová s rybízovým listím, v chuti ovoce s griotkovým štychem a lesní listí.

5. Gevrey-Chambertin AOC 2004, Domaine Trapet, 815 Kč. Nečekaně nazrálá barva, podle vůně by se už dalo trefit do Gevrey, tak je typická – višně promísené s ornicí, chuť jasně višňová, trochu říznutá taninem, typický Gevrey-Chambertin! Nicméně chuťovým projevem je toto víno tenké, nebo možná příliš mladé? Asi před měsícem jsem tady popisoval Gevrey-Chambertin od jiného výrobce, stejný ročník ale kvalitou o třídu výš, takže to v tomto případě nebude vraždění neviňátek, ale prostě špatně zvolený, slabý zástupce. Cena je na spodní hranici reálného očekávání, kvalita bohužel také.

6. Volnay AOC 2005, Albert Boillot, 510 Kč. Višňová barva, višně a třešně i v nose, ale v chuti překáží třísloviny. Zavřené, nepřístupné víno.

7. Volnay Premier Cru „Clos de la Chapelle“ 2004, Louis Boillot, 680 Kč. Nazrálá barva trochu klame, pokud jde o stáří vína, vůně je hodně jemná, chuť višňová s jakousi cizí příměsí a tříslovinovým koncem. Nezískalo si mě.

8. Pommard Premier Cru „En Largilliere“ 2004, Albert Boillot, 680 Kč. Cenová bomba, za 700 Kč v Čechách nekoupíte ani Pommard AOC, natož Premier Cru. Sklenky RONA musí kecat, to víno prostě nemůže mít tak světlou barvu! Podle zabarvení bych hádal na likér, chutná naopak vodově, s taninovým podtónem (nebo si to pletu s železitým podložím?). Vodové, málo extraktivní, zklamání. O to větší, že několik lahví tohoto vína jsem si v roce 2006 přivezl přímo od výrobce (říkal jsem si u poznámek o barvě nahoře, že to neodpovídá tomu, co pamatuju!) Doma jsem se honem podíval do fotek a našel s úlevou, že jsem si přivezl ročník 2003, a to bylo skutečně jiné víno, bohaté, extraktivní, jak má Pommard být! Kdysi jsem někde vykřikoval, že přece nepijeme ročník, ale tady je skok mezi 2003 a 2004 obrovský, bohužel je to skok dolů. Cenová bomba, ale ani 680 bych za ně nedal, dokonce ani 17 €, kolik stála 2003 ve sklepě pana Boillota ve Volnay. To není Pommard! – snad si ještě vzpomenete na reklamu Jima Beama. Věřte mi, pan Boillot umí lepší vína!

9. Saint-Aubin Premier Cru „Les Castets“ 2005, René Lamy, 460 Kč. Vysoká třešňová barva a krásně čistá švestková vůně, užasné! Chuť pěkně ovocná s taninovým štychem, který mi to kazí, ale je to mnohem koncentrovanější víno, než všechny dosud.

10. Nuits-Saint-Georges Premier Cru „Les Damodes“ 1999, Richard Maniere, 815 Kč. Cihlově nazrálá barva, povzbudivě ovocné vůně, tentokrát nedokážu vyseparovat konkrétní ovoce, ale popsal bych to jako směs peckovin. V chuti zase peckovité ovoce krásně zralé, ale hubu mi svírají výrazné třísloviny, takže ani po tomto víně jsem nezatoužil, ač mě ze seznamu před ochutnávkou lákalo nejvíc.

Výsledek je zklamání, tím větší, že podle seznamu to vypadalo na bubnovou palbu a podle cen na průvan v peněžence. Nekoupil jsem si nic, a kdybych si měl koupit, sáhl bych po čísle 2. Snažil jsem se být při psaní korektní a stále jsem měl v hlavě myšlenku o tom, jak těžký život mají dovozci vína, protože 1) jim každý závidí, že se živí tím, co jejich zákazníci mají za svého milovaného koníčka a 2) většina jejich zákazníků si myslí, že by jejich práci zvládla lépe, ale popisovaná kolekce vín na mě působí jako špatně vybraná. Nejvíc jsem se o tom přesvědčil u vín volnayského Alberta Boillota, v jeho sklepě jsem byl už dvakrát a přivezl jsem si úplně jiná vína, podobně i v Gevrey Chambertinu by se dala najít kvalitnější vína. Možná jsem se neměl tolik těšit, ale z předváděných vín bych si nevybral.