Na blogu to poznáte podle dvou věcí: snížila se frekvence článků a vyměnila se tapeta za vyfocenými víny. Porovnáním s loňskými obrázky zjistíte, o co zelenější smrčky mám na zahradě. Naprosto přesně s prvním teplým večerem přišlo i moje soukromé jaro, chodím po ulicích s jarně spikleneckým úsměvem. Nejspíš to jaro cítí i ostatní. Psal jsem včera jednomu dovozci vína, že chci zarezervovat dvě místa na degustaci na příští týden, jestli ještě není obsazeno. Napsal mi obratem: „To víš, že se k nám vejdeš i s tím novým objevem…“ Začalo jaro!

Červené, takže Pinot Noir (v Chassagne se pěstuje i Chardonnay a tamní bílá vína se všeobecně považují za mnohem významnější, než červená). V Praze je prodává Riesling&Co a za tu cenu stojí. Sám jsem koupil při loňské návštěvě u výrobce v Saint-Aubinu (tady). 13% alkoholu, pěkná světlá pinotová barva, velice zajímavá vůně s tabákem, kompotovaným ovocem a bonbónovým aroma, ve které se příjemně projevuje barikový sud. V chuti zase pěkné ovoce, poměrně tenké kyseliny, ještě výrazné třísloviny. V loňském roce jsem měl s červeným Chassagne štěstí, tohle víno se mi taky moc líbí, ale koupil jsem jen tři kousky. Většina místních červených, které jsem pil, byla příjemně vyvážená vína s jemným a tak nějak ženským projevem. I tohle víno na mě tak působí, jen je zatím moc mladé a vůně je o poznání vrstevnatější, než chuť.

Jižní Svah psal, že na letošních burgundských Grands Jours se zaregistrovalo podezřele mnoho Čechů. „To zas bude v Praze chytrejch lidí,“ komentoval to jiný obchodník s vínem.

Jako před rokem, i letos jsem slavil příchod jara v restauraci Na Kopci. Vloni jsem se obětoval a řídil, letos jsem byl chytřejší a jel MHD. Po domluvě s vrchním jsem si přinesl vlastní víno, poměrně univerzální Arnolfo di Cambio 2006 (tady). Můžu potvrdit, že jídlo Na Kopci si stále drží svůj standard, oproti loňsku byl ale sál o poznání prázdnější. Grilovaná vepřová panenka byla senzační, houbový kuba jen obyčejný. Předkrmy v pořádku a zvěřinové ragú (prý) výborné. Největší dojem na mě tentokrát udělala obsluha. Když vrchní zjistil, že si vystačíme sami, vytratil se a prakticky nevyrušoval. Zatímco při loňské návštěvě příjemně důrazně nabízel jídla, dolíval nápoje a byl stále přítomen, tentokrát to vypadalo, že nás profesionálně odhadl jako senza servizio a vypařil se. Nevím jistě, jestli to bylo úmyslné, ale přišlo to vhod a moc mě to pobavilo. Tak vysoký spropitný jsem snad ještě nedal. Holt to jaro…

Bourgogne Passetoutgrain 2001, Domaine Albert de Sousa

O listopadovém dnu v Burgundsku s Danem Brožem z Le Caveau jsem se tady už zmiňoval, ale tuhle příhodu jsem si zatím nechal pro sebe. V pondělí po snídani si Dan přál, ať ho zavedu k nějakému vinaři, kterého tam znám, že chce ochutnat a koupit nějaké bílé. Protože jsem věděl, že několik let studoval francouzštinu ve Francouzském institutu, vzal jsem mobil s číslem meursaultského Alberta de Sousy a řekl Danovi, ať domluví návštěvu on, protože určitě mluví francouzsky líp než já. Odmítl, srab, ale možná to udělal, jen aby se pobavil mojí tchécofrancouzštinou. (Dobře si vzpomínám, jak mě sám před pěti lety odrazoval od první návštěvy Burgundska historkama o Angličanech, vyhnaných ze sklepa po úvodní větě: Do you speak English? – ale to se mu nepovedlo!)

Pan de Sousa pravil souhlasně něco jako tutsvit, tak jsme k němu zajeli. Protože jsem tam byl už poněkolikáté, vzal jsem s sebou jako dárek láhev (podle mě výborného) moravského ryzlinku. Vinař se mi revanšoval dnešní lahví Passetoutgrain 2001. Dan z toho měl srandu a posměšně to komentoval (aspoň vidíš, co si tady myslí o moravském víně), protože Passetoutgrain se v Burgundsku považuje za nejobyčejnější víno, prostě to nejnižší v řadě. Navíc víno určené k běžnému pití, nic co by se mělo osm let skladovat. Dlouho jsem se doma nemohl odhodlat ho otevřít, ale pokaždé jsem se ušklíbl, že mi zabírá místo v chladničce. Tak šlo minulý týden pod vývrtku.

Světloučká barva, od oka bych hádal na starý, nazrálý Pinot. Passetoutgrain znamená víno ze všech (druhů) hroznů, pěstovaných ve vinařství. To je jednoduché, protože z modrých odrůd se v Burgundsku pěstuje jen Pinot Noir a Gamay – takže směska Pinotu a Gamay. Ve vůni vyzrále ovocná a plastová. Trocha koření. Ale nejvíc vyrušuje zvětralá plastová vůně. V pozadí závan Hašlerek. Jsem zmatenej, protože i přes podivný popis to nepůsobí špatně. V chuti převládají charakteristiky Pinotu, jaksi rozmazané příměsí Gamay. 12% alkoholu. Lehké pití, žádný zbytkový cukr, žádné výrazné třísloviny. Ani bych nečekal, že by se osm let staré Passetoutgrain dalo ještě pít, ale dá se a s dobrou společností by se pilo docela dobře. Drobné poučení pro příště, až budu zase v pokušení soudit nějaké víno bez vlastní zkušenosti, jen podle papírových charakteristik.

Měli bychom si dávat pozor na to, jaké odpovědi dáváme na ty nejtriviálnější otázky, píše Tom Wark v textu o odpovědnosti odborníků na víno. Dokumentuje to na deseti nejčastějších otázkách o víně, kladených na serveru ASK.com.

1. Kolik kalorií má sklenka vína?
2. Jak se dělá víno?
3. Co je to portské?
4. Kolik lahví vína se vejde do krabice?
5. Co je to marsala?
6. Které víno se nejlíp hodí ke kuřeti?

Další si prostudujte sami tady. Mně se nejvíc líbí jednička a šestka. Odpovědi jsou tady nebo rovnou tady v úvodu. Pokud jde o šestku, moje odpověď je stručná a jasná: Chardonnay! Ale jiná věc mě při tom čtení napadla, jestli si tady nepíšu nějaký hlouposti jen sám pro sebe, zatímco čtenáře blogu by třeba zajímaly úplně jiný věci? Zajímá vás, kolik lahví se vejde do krabice? Proč je některý víno kyselý? Jestli je dražší víno lepší, než to levnější?! Co vás doopravdy zajímá? Napište mi to! Zeptejte se Skleničky!

Přeju veselý jaro!