Zase to způsobila VinoRevue. V úterý jsem si koupil zářijové číslo, u oběda si přečetl výsledky testu 106 ryzlinků, který ovládla vína přihlášená OHMS a restaurací Na Štěpáně. (O téhle restauraci jsem se tady a tady už zmiňoval, abych vzbudil čtenářskou závist – k jídlu tam rozlévají moselská vína v cenách mezi 30 a 40 Kč za deci.) Cestou do práce jsem zastavil Na Štěpáně, pogratuloval číšníkům k vítězství v soutěži a koupil krabici ryzlinků ze soutěže. Jeden z nich mi musel ze sklepa přinést restauratér Tomáš Trejbal, a když už jsme si o vínech povídali, pozval mě na páteční večer na průřezovou degustaci moselských ryzlinků dovážených firmou OHMS.

Fotek z pátku mnoho nemám, hlavně proto, že akce vypadala téměř soukromě a nechtěl jsem na ní otravovat s bleskem. V salónku restaurace Na Štěpáně se nás sešlo asi dvacet návštěvníků. Po úvodním sektu (z moselského ryzlinku) se slova ujal Martin Dindoš z firmy s bondovským názvem OHMS a když jsem po pěti hodinách odcházel, povznášela mě na cestě domů dobrá čtyřicítka ryzlinků.

Moje poznámky budou útržkovité, protože ryzlinky se na nás valily z plechové vaničky s ledem (úvodní foto) jako rakety ohňostroje na noční nebe. Martin Dindoš začal s „Cuvée 9,“ ryzlinkem od vinařství Grans-Fassian s jablíčkovou chutí a devíti procenty alkoholu. Potom jsme se přesunuli ze zahrádky do salonku se stolem se studeným občerstvením (vše od šunky až po suši, kdybych měl vzpomenout něco památného, tak domácí terinu a anglické suši – rostbífové závitky). Následoval Mineralschiefer Riesling 2007 od Grans-Fassian (86 bodů a 18-19.místo v testu VinoRevue). Víno se slabou barvou (ve slabém osvětlení, možná bych poznámky o barvě měl vynechat), lehkou vůní a velmi příjemnou chutí s minerálním podtextem, pěkné! Neopatrně jsem k němu snědl hrudku zelené ostře pálivé hořčice (kterou jsem pokládal za nějakou zeleninu), ale Mineralschiefer ji rychle spláchnul. Zkoušel jsem i kombinace s rybami, a fungují. S alsaskými ryzlinky jsem pároval ryby bez úspěchu, ale moselské elegantní kyseliny si zejména s uzeným lososem dokonale vyhovují.

Hofberger 2005 (Grans-Fassian) byl suchý „Riesling Fumé“ (to není oficiální označení, ale můj komentář pro prachově suché víno), v chuti lahodný a jemný. Když si odmyslím nedostupná vína (ročníky 1976, 1990 atd.) tohle byl jeden z mých největších objevů. Dokonale se pároval s jemným kozím sýrem. Navíc všechny sušší ryzlinky krásně ladily s uzeným lososem – dosud jsem zastával názor, že k rybě patří Chardonnay, ani alsaské ryzlinky mi krybám nešly. Moselské suché ke studeným rybám ano.

Riesling 2007 od Grans-Fassian je základní ryzlink, hutnější, výraznější než předchozí, ale přesto jsem zaznamenal skok dolů. Reinhold Haart 2007 Piesporter Riesling má v chuti jablečný tón připomínající šampaňské, je krásně svěží a ostrý, zase s minerálním podtónem. Poté nastalo soustředěné přechutnávání různých ročníků stejného ryzlinku, a moje poznámky se staly zmatené a občas zcela chybí. Překvapivě pěkně vyzrál ryzlink 2004 (ve srovnání s 2007) se šroubovacím uzávěrem, ale moje poznámky ani paměť už neidentifikují přesnou značku vína.

Taky jsme srovnávali Schloss Lieser Brauneberger Juffer Riesling Kabinett (se zemitým podtónem, pro mě spíš nepříjemným) s vínem Fritze Haaga ze stejné vinice. Dostavil se (po slasti s charakteristickou moselskou kyselinou) druhý šok: 67 gramů cukru nevadí, cukr nevylézá do popředí a je vybalancovaný kyselinou, která je elegantní a vůbec ne mohutná. A pak ještě Schloss Lieser Brauneberger Juffer Kabinett 2005 s intenzivní vůní květin. Cukr je znatelný už v nástupu, kyseliny jsou spíš v pozadí, ale krása! Dal bych pět hvězdiček ze čtyřech – druhý objev večera. A pak totéž víno jako Spätlese (2005), ještě sladší, ale pro mě už příliš sladké. Vůbec se neorientuju v moselském značení, jejich kategorie přívlastků zřejmě ani trochu neodpovídají našim kategoriím, a už se děsím, jak se to budu muset naučit, jestli mě tahle vášeń rychle nepustí.

Martin Dindoš uváděl vína se směsicí entuziasmu a správně dávkovaných faktických poznámek (podle počtu a kvality zkoumaných vín hádám, že pro něj ten večer nemohl být finančně ziskový). Pro mě byla orientace o to obtížnější, že se v papírových kategoriích německých vín nevyznám. Ale vína samotná byla přesvědčivě dobrá, a nejen ta na prvním a druhém místě testu VinoRevue. Nakonec jsme se dostali k vínům prakticky nedostupným, pili jsme petrolejový suchý ryzlink z Falcka z roku 1990 s vůní citronové kůry a silnou kyselinou v chuti. Na fotkách ještě vidím Brauneberger Juffer Auslese od Fritze Haaga z roku 1990. Grans-Fassian Apotheke 1998 měl (psaných) 7,5% alkoholu, výraznou těžkou vůni a asi 200 gramů cukru. To bych ale neuhodl, díky jemně působící kyselině je to elegantní pití s výraznými ovocnými chutěmi. A navíc 1999 Grans-Fassian Apotheke Riesling, Auslese.

Fritz Haag 1999 Brauneberger Juffer Auslese, pěkně vychlazené jako sladkokyselý sorbet. Poslední záznam mám o 1976 Trittenheimer Apotheke Riesling Beerenauslese od Grans-Fassian s jantarovou barvou, až koňakovou vůní a sladkou hruškovou chutí – sladkost hrušek a švestkové kyseliny, krása starého vína. Už dávno jsem nic tak starého nepil, naposledy v osmdesátých a devadesátých letech na prvomájových koštech v Bzenci, kde Bezchlebové vyhrávali polovičku kategorií patnáct let starými archivy…

S dvoudenním odstupem mě udivuje, že jsem ze čtyřicítky vín neměl proti žádnému vínu vážnější výhrady. V jednom případě jsem měl podezření na korek, v jednom byl aceton ve vůni (kanagomová vůně), v dalším případě jsem tu zmiňoval příliš zemitý až bahnitý tón v chuti. Poslední dva případy se však intenzitou držely v rozsahu „mírná zajímavost“ a nepřesáhly do políčka „jasná vada.“ Rovnou se omlouvám za nudný příspěvek, dnes žádná polemika, žádné vtipy. Propadl jsem moselskému.

Měl jsem do této doby docela dobrou představu o alsaských ryzlincích, ale z Mosely jsem neznal téměř nic. Jako úvodní školení o moselských vínech to bylo báječné a moselské ryzlinky si mě naprosto získaly. Mají nezaměnitelný charakter, nízký obsah alkoholu, snadno rozpoznatelnou elegantní kyselinu a geniálně vyvážené poměry kyselé a sladké chuti. Nepochybně se mezi nimi najdou i vína drahá, ale objevil jsem i dost vín cenově dostupných a přitom překvapivě lahodných. Prodám několik krabic alsaských ryzlinků… Chci jet na Moselu!!!