Radnice Moravského Krumlova a Prahy se hádají o to, kdo komu uloupí Slovanskou epopej. Být Mucha ještě naživu, musel by se z toho zbláznit – doufejme, že medicína nepokročí v udržování lidského života tak daleko, aby se pamětníci starých časů museli bát o své duševní zdraví. Ve Švýcarsku vystavují mýdlo z tuku Silvia Berlusconiho. To je snad možné jen ve Švýcarsku, té zemi pouličních zlodějů, věčně zpožděných vlaků a laciné turistiky. Fuj! Abych se z toho nezbláznil, hraju si na CD přehrávači romantickou Miluji tě, lásko, a brousím motorovou pilu.

Mažu ostatní výpisky zábavných zpráv, to ničím netrumfnu, ani kdybych si otevřel Romanée Conti 1999 a slil je s Coca-Colou. Vyrážím do Prahy hledat nějaké víno. Když se večer vracím domů, doprovází mě jasné nebe a hvězdná obloha. Marně se snažím srovnat si myšlenky z večerní návštěvy žižkovské kamenné filiálky Veltlínu.cz ve Štítného ulici a z následující ochutnávky vín dvojnásobného Vinaře roku Jožky Valihracha pořádané Ano-vino na Sokolovské. Výčepní klubovna pro zestárlé rychlošípáky v režii Bogdana Trojáka mě nadchla, takovou garáž pro vínomilce bych chtěl taky mít, jen kdyby mi tam chodilo víc lidí!

Navzdory očekávání byla z pětice koštovaných vín nadpoloviční většina sířená a nečouhaly z nich kvasnice jako brčko z koktejlu. Vzal jsem to zleva doprava jako na fotce. Roter Zierfahndler 2009 s přívlastkem „pravé horské víno“ od limbašské Weinbau Malatschek byla velká záhada. Snaživý číšník o něm mnoho nevěděl, já jsem opatrně tipoval (zcela neznámou odrůdu) červený sylván a až doma jsem se ujistil, že o tom už psal Spider-Man tady. V lahvi plave celý vesmír neodfiltrovaných částiček, barva je výrazná sytě žlutá s červeným tónem. Ve vůni med a kvasnice a v chuti sylvánovská travnatost, kvasnice a lehce koření. Kvasnicové tóny to sice nepřebíjí, ale ani mi nezjednodušují snahu identifikovat odrůdu. Tohle určitě nebude můj společník na dlouhé zimní večery, ale není to tak strašné, jak naznačuje pohled skrz nefiltrovanou lahev. Víno zcela jistě dlouho předlouho leželo na kvasnicích a bylo lahvováno bez filtrování. Moc se mi líbí, že někdo najde odvahu to prodávat a nabízet k ochutnání, jen by to chtělo číšníka vyškolit, protože takové víno potřebuje víc důkladnou prezentaci než třeba čisté skleničky :o)

Nadchl mě Riesling 2009 Weelfel od vinaře s typicky rakouským jménem Czerny. Počínaje vyšší barvou přes medovou lipovinu v nose (závan kvasnic se dá vyčuchat) a počáteční zaperlení na špičce jazyka, ale s klidným a vyváženým tělem a jednoduše ryzlinkovou chutí. Cena je trochu luxusní za pěkný jednoduchý ryzlink, ale právě pro tu přímočarou jednoduchost bych si ho koupil. A Rosso di Caparsa, italské IGT Toscana 2008 s krásnou rudou barvou a typickou směsí toskánských vůní. V chuti najdete trochu jednoduché ovocné vyprahlé Sangiovese s jemným kořenitým závěrem, za necelé dvě stovky pěkné a navíc překvapivé, protože typicky toskánské všednodenní pití, jaké mám z Toskánska bohatě zažité a jaké jsem v autentickém (autentistickém?) obchodě ani nečekal.

Ale abych se vrátil k úvodní myšlence, jako jednoduchá nálevna specializovaného e-shopu je obchůdek ve Štítného ulici dokonale vyřešený a čeká na atmosféru, kterou mu (snad) vtisknou návštěvníci. Schválně nepíšu číslo popisné, Štítná není dlouhá, to najdete sami.

To o tom Valihrachovi někdy příště, jestli seberu myšlenky.