Čtvrteční degustace v Záhřebské

Zprávu o včerejší degustaci v Strade del Vino bych mohl začít odkazem na podobně zaměřenou ochutnávku, kterou minulý týden pořádal pan Šamla (psal jsem o ní tady) nebo rovnou odkazem na zářijový blog (tady) a závěrečnou zmínku o bílém Esther della Zoina 2009. O zdejších ochutnávkách zaměřených na vína italského Piemonte jsem už psal několikrát, vede je italský enolog Massimo Boito a Eva Zoubková, vedoucí obchůdku v Záhřebské, často za účasti vinaře.

Včerejší degustace devíti italských vín končila právě Esther 2009, a rovnou prozradím, že jsem jednu získanou lahev doma běžel uložit do sklepa ještě než jsem se vysvlékl z kabátu. Leč popořádku. Degustace byla ohlášená jako přehlídka většinou neznámých italských odrůd. To se naplnilo jen částečně – Vespolina, Freisa nebo Herbalucce to splňovaly na sto a více procent, o San Lorenzo z vinařství Amrosini se to už tak snadno napsat nedá, protože to bylo cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu… jenže to zase nejsou odrůdy typické pro Franciacortu, a bez ochutnání a nahlédnutí souvislostí byste zase byli vedle. Takže to vezmu popořádku.

Dolcetto Navirot 2010 z vinařství La Trava mělo temně rudou barvu, krásnou třešňovou vůni, divokou, hrubou a koncentrovanou, po chvíli až griotkovou. V chuti dost tříslovin, které stahovaly pusu, pěknou kyselinu a nahořklý závěr. Dolcetto se vyrábí v nerezu a je určené k včasnému vypití, tohle víno volalo po dekantaci a celkový dojem byl, že líp voní než chutná. Mlaďoch, ale mně se to líbilo. Jen 12,5% alkoholu a (jen) 216 Kč.


Dvojka byla Vespolina Coline Novarese 2005 z vinařství Cascina Zoina. Jméno neodkazuje na slavný italský skútr, ale na vosu (vespa = vosa, prý proto, že po zralých hroznech jdou vosy). Vůně měla medové tóny, byla klidnější než u předchozího Dolcetta, chuť uhlazenější, ale stále s dostatkem tříslovin a neurčitým červeným ovocem. Rok v bariku bych neuhodl, 13% alkoholu. Pěkné. 336 Kč.

Freisa Pinerolese 2008 z vinařství Dora Vini (už jsem o ní psal tady) mě dostala už před časem, výrazným perlením na jazyku (i dnes se někdo ptal, jestli to je korektní). V chuti má pěkně srovnané kyseliny (švestky, maliny) s minerálními dojmy (prach a jde to až do asfaltu), výrazná bublinka a třísloviny. Při prvním setkání jsem koupil tři lahve, i dnes se mi líbí a hlavně – je to zábavné pití. 264 Kč.


Montepulciano d’Abruzzo 2009 San Lorenzo. První víno odjinud (ne z Piemontu), ze střední Itálie, z kraje, kterému před rokem dělal reklamu George Clooney filmem Američan. Už dávno jsem chtěl zmínku o tomhle filmu propašovat do blogu, a konečně se mi to povedlo! Film je už v půjčovnách DVD a bez ohledu na jeho kvality v něm hned po Clooneym druhou roli hraje italská krajina Abruzza. V kinech už asi neběží, ale v půjčovnách ho najdete. Jen si k filmu dejte jiné víno, tohle Montepulciano se hodí spíš k jídlu, k filmu to chce něco výrazně osobitějšího. Barva je hustá tmavá rubínovka, trochu zakalená. Vůně jemně chlupatá, nasládlá. V chuti zralé červené ovoce, míň tříslovin, hodně plné a ohlazené, ale jaksi míň osobité. Chuť působí až nasládle, spíš vyšším extraktem než vyšším zbytkovým cukrem. 198 Kč.
San Lorenzo 2008 z vinařství Ambrosini (Lombardie, Franciacorta) je první doubletwist jako ve finále americké detektivky: Cabernet Sauvignon a Merlot připravený v nerezu, vložený mezi „jiná vína“ italského severu, jenže nejspíš odůvodněně, protože Franciacorta proslula úplně jinými víny a bordeauxská směs CS a Merlotu je tam doma asi jako Sauvignon u Labe. Tohle víno má temnější rubínovou barvu, přezrálou vůni se stájovým štychem, jemně štiplavou, po chvíli míchání herbální až do mejdlíčka – to jsou proměny :o) Chuť je uhlazená s likérovým závěrem, hodně jemnou kyselinou a štiplavou dochutí. Pikantní závěr. Moc pěkné, koupit, jsou moje poslední poznámky. 430 Kč.

Druhý doubletwist bylo Velluto z vinařství Dora Vini, deklarované jako stolní víno. Elegantní, plné, tělnaté a jemné. Mělo temně rudou rubínovou barvu a skořicovou vůni. V chuti zase skořice, jemné ovocné tóny a nasládlost. 75% Barbera a 25% Dolcetto, což jsou sice klasické piemontské odrůdy, ale v Piemontu se nemíchají. Proto taky to může být jen stolní víno, a proto o tom píšu jako o druhém doubletwistu – zvláštní, „jinaké“ víno složené z klasických odrůd. 14% alkoholu, přes rok v bariku, ale pro mě by to prozradil jen pikantně štiplavý závěr. Parádní víno, 540 Kč.
Esther della Zoina 2009 a dostávám se obloukem k úvodní zmínce o zářijovém koštu, kdy jsem měl možnost ochutnat víno ještě neoficiálně, před uvedením do prodeje. Opravuju původně zapsaný název odrůdy na Herbalucce (herba = bylina, travina, lucce = světlo), ostatní poznámky zůstávají platné. Výrazně zlatá oxidativní barva, oxidativní (barikovaná) vůně. Víno rovnou kvasilo v bariku a zrálo v něm blíže neurčenou dobu (doba není předem daná, italský enolog Massimo Boido vysvětlil, že záleží jen na úsudku vinaře: víno setrvá v sudu, dokud vinař nesezná, že je hotové). Tohle víno je (přes zřejmou inspiraci barikovanými burgundskými šardonkami) prakticky dokonalé, ovoce se parádně spojilo s dřevem a má krásně štiplavý závěr. Měl jsem víc favoritů, ale domů jsem si odnesl Esther.
Paní Zoubková si postěžovala, že třeba perlivá Freisa se prodává míň než „klasická“ piemontská vína, ale podle přijetí na degustaci bych usuzoval, že návštěvníci vína berou taková, jaká jsou a dokážou je ocenit. Sám jsem s jinakostí vín neměl problém, pro každé z nich bych si dokázal najít doma dobrou příležitost. (Pro Esther si žádnou příležitost hledat nemusím, to by bylo jako hledat důvod pro to, že svítí slunce :o)
_________________________________
P.S. Vraťte se v pondělí – vyhlásím nové kolo Komunitních Bedýnek s překvapivým tématem!