Víno pro dámy! Od barvy rudé růže přes rafinovanou vůni až po složitou, ale harmonickou chuť, však ho taky dělají ženské! Tou poslední myšlenkou si nejsem jistý, vinařství se jmenovalo Nathalie et Jean-Claude Theulot, ale při mých návštěvách jsem tam vždycky mluvil jen s dámami, takže to mám uložené ve vzpomínkách jako ženský podnik. Navíc, bylo to vůbec první vinařství, které jsem v Burgundsku navštívil.

Barva je rubínová, slušně vysoká na burgundský Pinot (takže vlastně bledá), s bleďoučkým okrajem, znakem mladého ročníku. Ale první asociace byla tmavě rudá růže a to platí! Vůně je rafinovaně štiplavá s voňavkovým ostnem, směs lesních plodů a lékořice, moc pěkná. Při delším sezení nad vínem vymíchám ze sklenky i těžkou orchidejovou vůni. Chuť je jemně kořeněná, hlaďoučká a inkoustově hutná, s jemnými tříslovinami, elegantní a rafinovaná. Ještě v ní příliš vystupují kyseliny a ruší na konci chuti. Zřetelně minerální dochuť. 13 procent alkoholu neruší, víno se dá pít už teď, ale kvůli kyselinám si ho schovám na příští vánoce.

Pustím si na přehrávači Mercury Blues s Alanem Jacksonem (pijákům Mercurey doporučuji – je to sice o auťácích značky Mercury, ale mě to skočilo v autě do přehrávače zrovna na hlavní třídě v Mercurey i s tím vlezlým refrénem : I’m crazy ‚bout a Mercury/ I’m gonna buy me a Mercury/ And cruise it up and down the road.) a zavzpomínám – už si nepamatuji, jestli jsem do městečka Mercurey dorazil cíleně, ale myslím, že to byl jen vedlejší účinek plánované cesty do Beaujolais. Udělali jsme zastávku na náměstí v Mercurey a hned první vinařství, na které jsme narazili, bylo toto. Nadšeně jsme vyzkoušeli francouzskou pohostinnost, přidali se ke skupince francouzských návštěvníků a ochutnali asi patero vín. Odvezl jsem si tehdy krabici Mercurey Vieilles Vignes, vína ze starých vinic (obvykle se tak označují vinice starší než 60-70 let). Francouzi se na rozdíl od moravských vinařů starými vinicemi pyšní, vysvětlují to tím, že po tolika letech réva zapustí kořeny do hloubky 10 – 15 metrů a dokáže z podloží vysávat minerální látky a pumpovat je do hroznů, nevýhodou tohoto postupu je mnohem nižší úroda než u mladých vinic. Jsem obvykle k podobným teoriím skeptický, ale Mercurey Vieilles Vignes přesvědčilo i mě, protože bylo zřetelně minerální. Za cenu 9 € za lahev mi připadalo ve srovnání s klasickými velkými burgundskými víny laciné. Nevím, co bylo v zemi 10 metrů pod těmi keři Pinotu u Mercurey, ale něco tam bylo a Theulotovi si dali tu práci, aby se to dostalo do lahví tak přesvědčivě, abych to i já ucítil.

Letos na jaře jsem se do stejného vinařství vydal znovu. K mému zklamání Vieilles Vignes už nebylo v prodeji a vyrozuměl jsem, že už ani nebude. Ochutnal jsem několik jiných červených burgund a koupil karton Premier Cru Les Vellées, které se mi líbilo nejvíc. Měl jsem ještě namířeno do Montagny (starý text zde) a zastavil jsem se v Mercurey ještě ve dvou vinotékách a několika vinařstvích, ale všude to skončilo tím, že jsem jako poděkování za ochutnávku koupil jedinou lahev, protože jsem měl dojem, že žádné z ochutnávaných vín nepředčilo Les Vellées. Na odpolední cestě zpátky přes Mercurey jsem s pocitem porážky a kapitulace znovu zazvonil u Theulotů a s omluvou koupil druhý karton Les Vellées – nic lepšího jsem ten den v Mercurey neobjevil.

Mercurey má asi 1500 obyvatel a 700 hektarů vinic klasifikovaných jako AOC, z toho 126 hektarů Premier Cru. Roste tu výhradně Chardonnay (produkce 420.000 lahví ročně) a Pinot Noir (roční produkce 3.300.000 lahví). Průměrné hektarové výnosy jsou 40 hl u Pinotu a 45 hl u Chardonnay – pro ty, kteří chtějí srovnávat.

Hledáte-li to nejlepší, co burgundské vinařství nabízí, nevyhnete se velkým jménům. Já spíš hledám vína, která mohu pít (skoro) každý večer, a Chevalier Montrachet Grand Cru od Leflaiva (200 €) nebo Romanee Saint Vivant od Arnouxe (160 €) nic neřeší, pokud se nerozhodnu delší dobu pít jen vodu z vodovodu 🙂 Vyplatí se potom sjet z hlavní silnice a vydat se okreskami dál od hlavních vinařských center. Kromě občasných objevů zámečků jako na horním obrázku můžete najít i úžasná vína za ceny hluboko pod standardem hlavních cest, popsaných ve všech průvodcích. Přiznávám, že na některé výlety za francouzskými víny jsem vyrážel s taškou průvodců a stohem výpisků řazených do tabulek. Často jsem se potom těžko smiřoval s tím, že nejdychtivěji hledaná vína byla už dávno vyprodaná a já se musím rychle vyrovnat se zklamáním a najít si nové objevy jen na základě ochutnávky.

Dnes mi podobné hledání připadá mnohem zábavnější – vína oceněná v průvodcích a soutěžích bývají zákonitě rychle vyprodaná, a tak se vyplatí sjet z hlavní silnice a hledat si vlastní objevy na vedlejších cestách. Každopádně Mercurey leží 12 kilometrů jižně od Cote d’Or a místní vína přes vysokou kvalitu nedosahují závratných cen Chambertinů a Musigny. Doporučuju!

A když už jste dočetli až sem, zaklikejte si v anketě o víně!