V úterý a ve středu jsem vozil vína pro předvánoční české bedýnky. Prosincová krajina kolem Lovosic nevypadá jako typická vinařská krajina, ale staré fotky mi připomínají, že listopadové Burgundsko maluje podobnou paletou. Docela se mi ulevilo, když jsem všechna plánovaná vína přivezl.

Z Malých Žernosek jsem přivezl jedno Svatovavřinecké. Bedýnkáři už vědí :o)

Navíc jsem u Krausů dostal od cesty Pinot Noir 2005, překvapivě jemný Pinot německého stylu. Přiznám se, že tenhle severní styl nevyhledávám, ale jemností překonává domácí Pinoty a vynahrazuje mi burgundskou ovocnost, které jinak dávám přednost. Zásah!

Čtvrteční nabídka degustací byla královská. Nakonec jsem usoudil, že jsem si tento týden domácích vín užil dostatečně a vyrazil jsem do Le Caveau na setkání s víny Nicolase Renauda z francouzského Cote-du-Rhone. Na fotce je jmenovaný vinař a jeho soustředění hodinu před začátkem degustace, když kontroloval připravená vína.

O jeho vínech jsem se na blogu zmiňoval už třikrát, tentokrát přijel do žižkovské vinotéky Le Caveau představit svoje vína osobně. Mladší vydání Russela Crowea z Dobrého ročníku, nakonec jeho životní příběh se filmové postavě trochu podobá: ještě před několika lety vyučoval zeměpis na gymnásiu. V roce 2005 opustil zaměstnání a začal pracovat ve vinařství v Chateuneuf-du-Pape.

První vlastní víno vyrobil v ročníku 2007. Dnes obhospodařuje asi 18 hektarů vinic a víc neplánuje, protože na nich pracuje sám a víc by nestíhal. Na vinici hospodaří organicky, ve sklepě bez síry (síru používá poprvé až při lahvování, aby víno chránil před transportem a skladováním) a vyhýbá se moderním technologickým zásahům.

Koštovalo se jedenáct vín. Dvě bílá, jedno rosé, osm červených. Vína vesměs nefiltrovaná, některá koncentrovaná a s barvou temnou jako egyptská tma, některá (mladší) řidší a zapeklitější. Některá červená připravovaná karbonickou macerací, až mi to nedalo a šel jsem se Nicolase zeptal na Ondřeje Čálka, českého emigranta citovaného často v souvislosti s hnutím naturálních vín. Když jsme dali dohromady francouzskou výslovnost (Kalek), přitakal, že ho zná a že ho Čálkův vyhraněný postoj do jisté míry inspiruje (i když se snaží dělat víno intuitivně podle svého).

Nicolas Renaud z vína nedělal vědu. O víně mluvil bez okázalosti a povýšenosti. Bylo zřejmé, že se vínem především baví, ale přitom ho dělá poctivě a autenticky, včetně krásného úletu, vína Espirit Libre (Svobodná mysl), které dělá v každém ročníku (navzdory tradicionalistům) z jiné odrůdy. Pro radost sobě a jako vyjádření toho nejlepšího, co daný ročník přinesl.

Nicolasovy poznámky tlumočila překladatelka a dovozce, Daniel Brož z Le Caveau. Když po sedmém vzorku degustace plynule přešla v hlasitou volnou zábavu, využil jsem toho k vlastnímu vyptávání.

Moje zápisky o červených vínech by asi nebyly příliš výmluvné bez vlastní zkušenosti, takže je stručně shrnu: většinou mají vína zralou ovocnost a jižanskou kořenitou dochuť, občas kmínovitou, ale skoro pokaždé pepřovou. Po pátém pepřovitém červeném vzorku jsem se na to šel zeptat. Nicolase to potěšilo. Přiznal se, že se snaží dosáhnout ve vínech pepřového výrazu a mrzí ho, když to zákazníci nepoznají nebo neocení. Měl jsem to snazší, protože tenhle projev je v našich vínech vzácný, takže to asi poznám snáz než Francouzi. Navíc podle mojí zkušenosti i nejsilnější pepřovitý štych ve víně dokonale ohladí dobrý francouzský sýr. V Le Caveau byly na stolech tácy s několika druhy sýra, ani jsem je nevyzkoušel všechny.

Nedávno jsem měl několik příležitostí k zamyšlení nad metodou degustace naslepo. To je dobrá zábava v případě, že jste doma sami a můžete si otevřít několik lahví vína. Ale když se chcete o víně něco dozvědět, není nad to degustovat ho s vinařem a otevřeně si o něm povídat.