Minulý týden se nepovedl. Ve čtvrtek jsem měl zalehnout do špitálu, a tím jsem měl zkažený celý týden. Hlavně první dva zamračené dny mě doháněly k depresím, ani jsem si nedokázal vybrat víno. Jaké víno byste si dali, kdyby mělo být vaše poslední? – napadaly mě trudnomyslnosti, ale nevybrakoval jsem sklep, naopak jsem si řekl, že zkontroluju to, co jsem pil celý rok, a otevřel si Cote-de-Nuits Villages 2007 z Chateau de Prémeaux a jednoho supertoskánce. Ve středu vysvitlo slunce a vrátila se mi dobrá nálada. K obědovečeři (to je oběd o třetí) byla bijela ryba, pražma z MAKRO, doprovázená bílým Chassagne-Montrachet 2007 od Thomase Moreyho.

Jeden pocit se mi s ní vybavuje hned, vzpomínka na první barikované šardonky ze Saint-Aubinu, chutnané v Puligny v roce 2005. Tehdy to pro mě byl ohromující zážitek, dnes trochu zevšednělý a zavátý prachem (psal jsem o tom tady). Tahle Chassagne ho spolehlivě přivolává zpátky.

Když si takovouhle šardonku dáte dopoledne, odnese vás do jiného světa. Máte chuť zazvonit na komorníka a říct mu, aby zatopil v krbu v knihovně. Aby vzkázal podkonímu, že má osedlat vraníka a kuchaři, že oběd bude později, ale že by měl udělat aspoň pětichodové menu. Aby zvedal telefony a všem vyřizoval, že nejste přítomni a dnes už nebudete. Takhle nějak mi voní a chutná luxus.

Naštěstí nemusíte mít zámeček v Devonshiru, na tenhle luxus stačí mít asi 30 Euro v Chassagne. Většinou pro něj musíte do vinotéky, místní vinaři vesměs neotvírají na zvonění, někteří mají rovnou na vratech cedulku, že pro ochutnávku jejich vín musíte zajít do vinotéky. Já jsem zašel a ze třech místních bílých jsem vybral právě tohle.

Barva není moc výrazná, světlá citronová. Krásně voní, po lípě, po medu a po kůži. Trochu citrusy v zakouřeném obalu. Krásně chutná, ještě má výrazné kyseliny, které sugerují velké očekávání pokud jde o archivaci, ale chuť je plná, čistá a dlouhá. Zase citrusy, kouř a kůže. V závěru chuti se objevuje stopa hořčinky a minerality. 13,5 % alkoholu se projevuje až v dochuti příjemnou pálivostí. Je to víno, které pro mě příjemně spojuje moderní chutě a tradiční postupy. Delší kontakt s kvasnicemi a kvašení v dubovém sudu by se dalo tipovat i z chuti, celý dojem je příjemně komplexní a dotažený. Za danou cenu je to vlastně překvapivě výborné víno.

Na webu se podnik distancuje od „zeleného myšlení,“ ale hlásí se k omezování hnojení a redukci úrody ve vinohradu. Pro milovníky analytických dat a technologických postupů přidávám odkaz na web výrobce a několik útržků informací. Po lisování se šťáva na 20 hodin podchladí na 15^oC, aby si sedliny sedly. Potom se stočí (bez nejhruších sedlin) do dubových sudů, kde proběhne postupně alkoholové a jablečnomléčné kvašení. Ty sedliny i sud jsou ve víně příjemně znát právě zakomponováním dubových vůní a chutí do celkového projevu vína. Je to výrazné, ale neruší to, protože je to pěkně propojené s ostatními, zejména ovocnými projevy. Jakmile proběhne jablečnomléčné kvašení, víno se znovu stáčí, aby se oddělilo od nejhrubších sedlin. Bílá vína se filtrují. Podle webu je ročník 2007 prvním, který byl lahvován pod novou firmou Thomas Morey. Po dvanácti letech práce v rodinném podniku se Thomas Morey osamostatnil a v roce 2006 založil vlastní vinařství.

Vyplatí se vám dojet až k nám, byla kdysi reklama ARALu? Pro plně aditivované pohonné hmoty…

Které (dostupné) víno představuje luxus pro vás?