Když jsem víno koštoval na jaře ze sudu, byl barik výraznější, tady působí příjemně uměřeně, není přehnaný. Ale už z prvního přivonění bych hádal Burgundsko, podobně voní tamější šardonky. Silnější kyselina v puse ukazuje na Moravu, a nejspíš se na moravské chuti podepisuje i příměs bílé burgundy, tedy Rulandského bílého. Vanilka, citrusy, tropické ovoce. Lehké tělo připomíná nejspíš Chablis, ale působí až nasládle (dodatečně upřesňuju, 3 gramy zbytkového cukru :o). Trocha hořčinky jako z grepu. Pomalé odeznívání chuti, středně dlouhá dochuť. Uvidíme, jak se bude vyvíjet v lahvi – dostal jsem fixem popsanou lahev týden po lahvování, a jak si vzpomínám, že ze sudu byl barik výraznější, tak se i v lahvi ještě víno může proměnit.

Tohle víno jsem si hlídal od prvního ochutnání. Před měsícem jsem sám volal, jestli už je nalahvované. To když se mi sešly poznámky k několika (výborným!) vínům z barikových sudů. Sepsal jsem si je na papírek a medil si: k tomuhle barikovanýmu Pinotu přidám ještě nebarikovaný z té samé vinice (a stejného výrobce) jako instruktážní ukázku, pro srovnání, co přesně sud s vínem udělá, a mít ještě jedno barikované víno, mám další Komunitní Bedýnku. Hned jsem si vzpomněl na sud v ratíškovickém sklepě a telefonoval do Krásné Hory. Budeme to lahvovat zítra, dozvěděl jsem se. Tomu se říká timing! (a ještě padlo, jo, do Bedýnky ho můžeš mít.)

Další Komunitní Bedýnkou vás teď před vánoci nebudu otravovat, ale po Novém roce, až vyhodíte vánoční stromeček, vyhlásím novou Bedýnku. Barikovaná monstra se do zimy budou hodit :o)