Včerejší článek na Jižním svahu, kterým se JČ kál za svůj ekologický hřích konzumního života ve městě a zamýšlel se nad tím, že by bylo ekologicky odpovědnější odstěhovat se na vesnici, mě pobavil. Z Prahy jsem se vystěhoval už před šesti lety, ale eko- a bio- důvody nehrály žádnou roli. Prostě jsem už měl dost života ve městě.

Štvalo mě, že ať se podívám kterýmkoli směrem, je můj pohled omezen nějakou zdí, a můj výhled nebývá delší, než padesát metrů. Zatoužil jsem po luxusu vlastní zahrady a výhledu na vlastní zelenou trávu a keře, a dopřávám si to každé ráno. Chtěl jsem bydlet v domku, a kdybych si měl koupit na Hřebenkách takový domek, jako mám na vesnici kousek od Mělníka, dvacet kilometrů za Prahou, musel bych být dolarovým milionářem. Chtěl jsem, aby si moje děti mohly bezpečně hrát na zahradě, a to bylo v Praze nesplnitelné. Pro kořínky, vajíčka a maso dál jezdím do města… ale v některých věcech se život na vesnici od života ve městě liší.

Včera jsem zastrčil do kapsy lahev moravského Sylvánu a zašel na návštěvu k sousedovi jen kilometr vzdálenému. Pan soused je malovinař, ve sklepě má čtyři padesátilitrové demižony bílého a tři nebo čtyři červeného. Ochutnali jsme na zavínění směsku ze stolních odrůd, dvě verze ryzlinku rýnského, suchého a ještě tvrdého, a zajímavý Kerner s výraznější ovocnou chutí a malým zbytkovým cukrem. Pan soused se pohrabal v desítkách plastových přepravek na pivní láhve, ve kterých naležato skladuje svoje zásoby vína, a vybral asi šestici lahví pro naši malou sousedskou ochutnávku. Nebudu předbíhat, ale byl mezi nimi i jakostní Sylván 2000 a kabinetní RR 1999, a buď měl s jejich archivací mimořádné štěstí, nebo jsem se v minulosti mejlil, když jsem říkal, že archivovat taková vína nemá smysl. Ale nepředbíhejme.

Na začátek jsme si dali to nejobyčejnější, Muller Thrurgau 2008 zemské ze Školního statku Mělník. 12,5% alkoholu, pěkná barva a svěží chuť. Krásné lehké víno bez stopy mullerovské bahnitosti. U výrobce je k mání za 70 Kč, za takové peníze je to úplný poklad. (Při první lahvi se můj hostitel přiznal, že na zahradě pěstuje i oskeruši, ale plody zatím nedává. Tolik o bio- a eko-.) Následně padl můj přínos, Sylvánské zelené 2007 PS z Vinných sklepů Valtice, ověnčené zlatem z vídeňské výstavy AWC Wienna. O tomhle víně možná něco ještě napíšu, protože za to stojí (a na rozdíl od desetiletých archivů se ještě dá koupit). Bohužel jsem si nepsal poznámky, ale bylo hodně netypické, husté, snad s vyšším extraktem, velmi jemné a vyvážené víno. Nedivím se, že zaujalo ve Vídni. Následovalo ho Sylvánské zelené 2000 jakostní suché ze Školního statku Mělník. Mělo pěknou zlatavou barvu, prozrazující stáří, olejovito-terpentýnovou vůni se žvejkačkovými tóny a trávou. Chuť byla hodně jemná a oproti předchozímu mladému sylvánu až nevýrazná, na konci kořeněná, s jemným olejovitým závěrem. Měním názory na archivaci nudných a obyčejných jakostních vín! Předpokládám, že tenhle Sylván se v roce 2001 prodával za pár pětek, a včera mě nadchnul…

Ryzlink rýnský 1999 kabinet ze Školního statku Mělník, trať Neuberk. Zvlhlá etiketa odpadla z láhve sama. Zase vysoká zlatá barva, ve vůni terpentýn i pryskyřice, hostitelova dcera hlásila kalafunu! Retsinu jsem asi nikdy nepil, ale takhle by možná mohla vonět. Víno má ještě pořád výraznější kyselinu, byť působí docela jemně. Původní kyselá chuť se rozpouští do terpentýnu. Chuť je plošší, než předchozí Sylván, ale přesto zajímavá a ohlazená. Starým vínům odpustím nevýraznou chuť, protože pít tak staré víno je svátek. Končíme Ryzlinkem rýnským 2006 PS ze Školního statku Mělník. Má pěknou lipovou vůni, tentokrát žádné ropné vůně. V chuti tipujeme maličký zbytek cukru, který příjemně otupuje výraznou kyselinu. V závěru chuti bylinky a koření. A úplně na závěr hostitelovo vlastní Svatovavřinecké 2006 s tradiční vysokou barvou a třešńovou vůní.

Řeč se rozlila do šířky a moje poznámky vyschly. Přišel jsem sice o úterní zápasy Ligy Mistrů, ale tahle liga desetiletých jakostek je překonala. Lokální produkce a lokální spotřeba má hodně do sebe. Asi se stanu mělnickým patriotem! Kocovina není trest, ale následek – kdo to řekl? (Jestli to víte, máte bod!) Odpoledne jsem zajel do Prahy pro karton valtického Sylvánu a do Mělníka pro karton jednoduchých levných mullerek. Pan Kušina je prodává každou středu a pátek.

Tak nám zakázali víno, paní Mullerová! V úháčku! Koukám na tu zprávu jako vejr a vybavuje se mi vzpomínka na báječný vinný šenk v ulici od hradišťského náměstí směrem k autobusáku. Dovlekl mě tam kdysi kamarád Alois, místní malovinař, a moc se mi tam líbilo. Jak říkal Filip Márlou o slečnách – je výborná na první hodinu po konci pracovní doby! Je to od autobusáku padesát metrů nebo sto? Jestli padesát, budou asi muset šenk zavřít, jestli to ještě neudělali. Perlička: „Město si od vyhlášky slibuje, že dostane lidi popíjející alkohol z centra a zvýší tak jeho turistickou atraktivitu.“

Jamie Goode v úterý tady dumal nad tím, jestli není příliš měkký a nepodléhá touze revanšovat se výrobcům za lahve, které mu zasílají k recenzi zadarmiko. (Psala o tom i Alice Feiring, že když se vrátí z Evropy do NY, čekají ji za dveřmi krabice vzorků od výrobců dychtivých její pochvaly. Alice ovšem pochvalami šetří.) My v Čechách jsme už mnohem dál a víno si kupujeme sami. Tedy, abych nemluvil za své kolegy vínopsavce – pan Sklenička si eticky vzorně kupuje víno za svoje a na degustace chodí taky za vstupné. (Teď si vzpomínám na dvě vyjímky, ale myslím, že to víno tehdy jsem dostal, protože jsme se skamarádili, a na Slovácku k bontonu patří dávat dary. Jo a taky musím přiznat karton Pinotu Noir 2005, který jsem dostal jako naturální platbu za vytvoření reklamního sloganu nového vinařství.)

Čeští wine-bloggeři jdou světu vzorem a renomovaní kolegové z Londýna a USA by nám mohli závidět nezkorumpovatelnost a morální kredit! Navíc ještě ve volném čase rozverně kličkujeme před žalobami nebo se hašteříme s výrobci, kterým se nelíbí, že samozvaně mlaskáme… Ale konečně chápu, kde J. Goode bere ta levná vína, která každý den doporučuje, a jeho povzdech Perhaps I should be buying my own wines a bit more often? mi zní rozkošně. Ani se neptám manželky, jestli by s tím výrokem souhlasila :o)))) … jen do toho, Jamie! (Ale vážně, nechali byste se připravit o radost spojenou s výběrem a nákupem vína?)

Kdyby se vám zdálo, že podobné etické problémy nám jsou vzdálené jako pstruhovi traktor, jukněte semhle na diskusi, na kterou upozornil Cuketka. Úplně stačilo napsat, they knew I was coming for a review. Připomíná mi to výrok, kterým v sedmdesátých letech zhodnotil jeden známý své spoluautorství písně soutěžící o Bratislavskou lyru: Vydělal jsem sedm stovek a mám ostudu za tři sta tisíc!

Vinograf nakousl myšlenku, se kterou si už nějaký čas pohrávám – prodej vína z Moravy s minimálním servisem a širokou nabídkou menších výrobců. Ve Francii jsem viděl několik podobných sklípků bez polic, bez pultů a téměř bez jakéhokoli vybavení, jen s kartony vína složenými podél stěn, uprostřed sud jako nálevní stolek, na něm otevřené čtyři lahve a pár skleniček. Vína se většinou prodávají za cenu výrobců, kteří majiteli poskytují nějakou marži. Líbilo by se vám to, nebo chcete kupovat víno v kulturnějším prostředí? (Nahoře prodejna Luciena Albrechta v alsaském Bitschwilleru, na spodní fotce p. Sklenička s kamarádem v Caveau v burgundském Mercurey.)

Nikdo není doma prorokem, ale někteří už mají úspěch za mořem. Nemám teď na mysli udělování Oscarů! Asi začnu psát anglickou verzi Skleničkova blogu… jak jen se anglicky řekne samozvaný mlaskal? Self-appointed slurper?

Teď v prosinci mám mnohem větší sympatie k britskému zvyku nepít alkohol před setměním, jinak bych byl v zimě nejraději medvědem nebo jiným tvorem provozujícím zimní spánek. V minulých dnech mě brzké stmívání nepokoušelo, trápilo mě nachlazení a rýma. V takovém stavu se vína rád zříkám, je ho vlastně škoda. Včera jsem se rozhodl, že už svou schopnost vnímat vůně vyzkouším, odnesl to Pinot od Moillarda, Hautes-Cotes de Nuits „Les Chaumes“ 2003, koupený za 8 €. Společně s paní Sleničkovou jsme ochutnali a usoudili, že je dobrý tak akorát k jídlu, ale má příliš hrubé třísloviny, takže jsme ho zase na chvíli zavřeli a otevřeli Cabernet Moravia 2003 s přívlastkem kabinet z dubňanského vinařství František Spěvák a synové.

Cabernet Moravia je odrůda vyšlechtěná na Moravě (Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi) křížením odrůd Zweigeltrebe a Cabernet Franc, ve Státní odrůdové knize je teprve od roku 2001. Ing. František Spěvák je nadšeným pěstitelským experimentátorem a propagátorem nových odrůd. Pěstuje (pokud si dobře pamatuju) přes 30 odrůd, podle vlastních slov sklízí v horších letech hrozny z asi 26 odrůd. Pro mě ztělesňuje jednu vlastnost domácího vinohradnictví, a to je přílišná rozmanitost odrůdové skladby. Mnozí patrioti to považují za přednost domácího vinohradnictví, já na to pohlížím s krajní nedůvěrou. Byl jsem svědkem v Itálii, jak se domácí vinaři i konzumenti vína identifikují se Sangiovese a myslím, že podobně to mají Burgunďané s Pinotem Noir a Chardonnay, ale jak má domácí afficionado fandit seznamu odrůd, který začíná Alibernetem a po dalších padesáti položkách končí Zweiglem? Byl jsem ochotný naučit se zpaměti všech deset apelací Beaujolais, ale všechny současné schválené domácí odrůdy se nenaučím. Přiznám se, že mně víc imponuje Ital, který na všech svých osmdesáti hektarech vysadí Sangiovese, než domácí vinař, který vysadí na svém třičtvrtě hektaru patnáct odrůd. Ale to není myšleno jako osten proti panu Spěvákovi osobně – ten hospodaří na deseti hektarech v mutěnické oblasti.

Toto víno jsem koupil přímo ve vinařství v létě 2006 po ochutnávce asi dvaceti odrůd z produkce pana Spěváka, nutno říci, že ochutnávka byla velmi přesvědčivá a vína byla technicky dobře zvládnutá. Koupil jsem několik lahví Frankovky se zábavnou tabákovou chutí a tento Cabernet.

Víno má nazrálou rubínovou barvu, krásnou a výraznou paprikovou vůni (o poznání méně výraznou papriku měly letos Pinoty ročníku 2005 z Nuits), která přechází až do likérové višňové vůně s trochou černého rybízu a kopřiv. Chuť je lehká, uhlazená, příjemně kořeněná, má tenké třísloviny, jemné kyseliny. Až nasládlá chuť s jemnou, byť jednoduchou harmonií a prašná, suchá, středně dlouhá dochuť. Jednoduché, ale pěkné víno. Dal jsem za něj 150 Kč, což odpovídá kvalitě, ale vzhledem k jednoduchosti vína bych vyšší cenu považoval za přehnanou.