Letní svátky vína v toskánském Montescudiao byly skutečně lidové: na oficiálním koštu se platilo vstupné, ale většina vinařství si navíc otevřela v ulicích vlastní krámek, kde se nalévalo zadarmo. Kromě toho samozřejmě spousta stánků s občerstvením od porchetty (prasete upečeného celého, jaksi nastojato, a krájeného na plátky s pečivem) přes uzeniny až po pečivo a cukroví.
Vstupné na košt bylo deset Euro a za to bylo pět kupónů na jednotlivé vzorky. Mohli jste si přikoupit kupóny, ale vždy jen po pěticích. Organizace byla jednoduchá, jeden kupón, jeden vzorek. Bylo jedno, jestli chcete ochutnat z lahve za pět Euro nebo za dvacet. Nejdražší byla čtyřicetieurová Caiarossa 2006. Když mi someliér systém vysvětlil, zavtipkoval jsem: Dám si pětkrát Caiarossu! Someliér měl dobrej return: Jedna Caiarossa, pět kupónů, usmál se.
S nákupem do říjnových toskánských bedýnek jsem přivezl i Caiarossu 2004. Chtěl jsem si ji schovat na zvláštní příležitost, ale nedávný komentář na blogu mě vyprovokoval. Zmiňovaný Richebourg 2003 jsme jednou s komentátorem pili spolu a byl to asi nejkrásnější Pinot, jaký jsem kdy měl. Co by mohlo být lepší? Když jsem se chystal objednat zásilku vín z Caiarossy, chtěl jsem to rychle zjistit.
O vinařství jsem už tady psal. Víno samotné je (zřejmě) teprve druhá sklizeň z nově vysazených vinic (a nejspíš vůbec první vyrobená Caiarossa Rosso), ale naslepo bych to nepoznal. Vinice jsou vysazené s hustým sponem (9.000 keřů na hektar) a sklízí se jen 30 až 40 metráků z hektaru. Díky tomu je víno koncentrované. Působí hodně vyzrále, má vyšší alkohol (15%, v Toskánsku prostě modré odrůdy dobře vyzrávají) a na můj vkus je hodně nabušené barikovým sudem. Matně si vzpomínám, že následující ročník 2005 je decentnější, uměřenější a elegantnější. Koncentrovanost Caiarossy 2004 soukromě příčítám snaze vinařství, aby se na víně neprojevilo malé stáří vinice, pokusu udělat hutné, koncentrované víno jaksi navzdory očekávání.
I přes tuhle výčitku víno obdivuhodně snáší skladování. Má pěknou, i když ne přehnaně výraznou kyselinu a působí svěžím dojmem. Je extraktivní, kořenité, vyvážené. První dvě hodiny občasného zkoumání vůně byly nejzábavnější. Kamarád mě varoval, že ze třech různě tvarovaných skleniček budu mít úplně jiné dojmy, až do nepříjemných smrádků. Zkoušel jsem tedy různé sklo a dočkal se i chemických zápachů z široké skleničky, ale z užšího tulipánu jsem nakonec dostal nejvíc, od lesních vůní a hub až po ovocná aromata, středomořské koření a toskánské luční vůně. Proměnlivost aromat a komplexnost projevu asi souvisí s pestrým odrůdovým složením. Podrobně je to tady, ale stručně a přehledně je to třetina Merlotu, třetina kabernetů (C. Sauvignon i Cabernet Franc, ten se v Toskánsku používá poměrně často), pětina Sangiovese a zbytek ostatní odrůdy (Petit Verdot, Alicante, Syrah a Mourvedre). Navzdory tomu, že při prohlížení webu člověka praští do očí GSM odrůdy připomínající Chateauneuf-du-Pape, skutečné složení vína vychází spíš z bordeauxských a toskánských zkušeností. Projev je taky spíš toskánský, s luxusním středomořským kořenitým štychem v závěru. I přes všechnu hutnost se na konci prosazuje minerální tón. Je to hodně tělnaté, dobře vystavěné víno, bohužel s přiměřeně vyšší cenou. Soukromě mám radši lehčí vína s širším použitím, protože s mým skromnějším večerním jídelníčkem pro něj najdu málo místa. Hádám, že by dobře šlo s jehněčíma kotletama, ale ty jsem neměl už tak dlouho, že je řadím jen mezi vzpomínky!
Ryzlinkář Ivan Dramlitsch mě přizval, abych Caiarossu a pár dalších toskánců představil ve středu 29. února na společné degustaci ve smíchovské vinotéce Riesling & Co. (Ostrovského 23). Místo popisované nulačtyřky vezmu Caiarossu 2005 a společně s návštěvníky se přesvědčíme, jestli je to tak elegantní a jemné víno, jak si ho pamatuju z léta. Přijďte se přesvědčit. Mitlrajnské ryzlinky a toskánské směsky, vstupné 400 Kč, rezervace nutná (info@vinonaut.cz).