Dva roky starý úlovek, tehdy vedlejší účinek prvních toskánských Komunitních Bedýnek. Tohle Brunello totiž distribuovala Fattoria Il Palagio, jejíž víno Arnolfo di Cambio jsem nominoval do bedýnek. Brunello jsem si přivezl navíc, ze zvědavosti. Zpočátku jsem s ním nebyl úplně spokojenej – forma převládala nad obsahem, struktura válcovala obsah. Až po roce jsem vytáhl jednu z posledních lahví jako doprovod k houbám. Podávaly se pečená kachní prsa s houbovou omáčkou.

Barva vína je docela světlá, průhledná granátová s nahnědlým až cihlovým tónem. Vůně je komplexní, zjednodušeně řečeno je tam všecko. Sušené bylinky, lesní vůně od jehličí až po rozkopnutou zemi, trocha koření závěrem. Chuť je už uhlazená a harmonická. Kyselina je zkrocená a převládají zralé lesní plody, zemitost a kořenitost. V závěru se ještě objevují třísloviny, ale spíš klidně a neagresivně, rozhodně nejsou tak výrazné jako před dvěma lety.

Brunello se školí tři roky v dubových sudech, díky tomu získává typickou nahnědlou barvu, a pokud se v kombinaci se Sangiovese používají barikové sudy, bývá dobře připraveno na dlouhá léta archivace. Popravdě jsem Brunellům dlouho nemohl přijít na chuť, nadbytek tříslovin mě odrazoval a neměl jsem trpělivost čekat deset let na to, až nějaké víno vyzraje v lahvi. Až u tohoto vína mám dojem, že se blíží k ideálnímu stavu. Moje zkušenosti s pitelnými Brunelly je přes všechno úsilí malá, ale tohle se mi konečně líbí. Jakou máte zkušenost s Brunellem? Kdy je nejlepší je pít?