Úterní degustační program byl nabitý, a když jsem v deset večer cestou domů od autobusu nakoukl oknem do hospůdky Na Štěpáně, všiml jsem si, že degustace OHMS ještě neskončila. Tak jsem se vloudil dovnitř a přidal se. Na dotaz paní Sattlerové, čím chci začít, jsem měl pohotově odpověď, že Mineralschiefer ryzlinkem od Grans Fassian.

Dostalo se mi jich bohatě. Napřed 2007 Mineralschiefer z lahve Magnum, suchý břidlicový ryzlink, co by se dal používat jako názorná pomůcka při výkladu o břidlici. Potom pro srovnání i 2009 (úplně suchý, prachový ryzlink, to snad už ani nebyla Mosela!) a ročník 2010, naopak plný, i když suchý a s výraznou kyselinou.

Taky jsem ochutnal 1997 Piesporter Goldtropfchen Riesling Spatlese (Grans-Fassian) s úžasně ovocným nástupem, jemným závanem petroleje, který jde v chuti až do medu a karamelu a kombinuje nazrálost se spoustou svěžesti a ovocitosti a stále ještě stopami zelených tónů v dochuti. Senzace.

Snažil jsem se rychle po kapkách přechutnat, co jsem nestihl. Tři ročníky základního ryzlinku Fritze Haaga (2010, 2007 a 2004) zase kopírovaly ročníkové charakteristiky Mineralschiefferu, ale překvapovaly vyhraněností, nečekanou u základního ryzlinku. Ročník 2007 by to u mě vyhrál. Popravdě vůbec nevěřím, že jde o základní vína z rovinatých plání na břehu Mosely, mnohem snáz bych uvěřil, že v tomto víně končí hrozny z lepších vinic. Ani ne kvůli vysoké kvalitě, spíš kvůli tomu, jak se vyvíjejí v čase. 2007 Riesling Fritze Haaga si dobře pamatuju z roku 2008, byl výborný a lehký. Dnes už má na nose výraznou nazrálost, v chuti zbytkový cukr a zjemnělou kyselinu, mineralitu, je stále svěží, ale přitom docela seriózní.

Na cestu domů 2007 Trittenheimer Riesling Kabinett od Grans Fassian, medové, koncentrované (a svěží) víno. Pořád mě fascinuje neuvěřitelná schopnost těch vín stárnout a vyzrávat. Dobrou noc!