Už jednou jsem na blogu psal, že Italové jsou před branami Prahy jako Hannibal před Římem, a už se to nabízí zase. Pro-exportní aktivity mají dobře zorganizované a podpořené výbornými víny. Burzu vín pořádala vládní agentura ICE PRAGA ve čtvrtek 31. května v pražském hotelu Radisson za přítomnosti italského velvyslance a ředitele agentury ICE.
Začínalo se po desáté přednáškou vedenou italskou enoložkou Dr. Barbarou Tamburini a následně degustací, kterou vedla společně s Ivo Dvořákem. Soukromě mě potěšilo, že jsem zaznamenal přítomnost nejméně tří účastníků Komunitních Bedýnek v publiku :o) Přednáška zahrnovala celou historii pěstování vinné révy s důrazem na inovace v italském vinohradnictví v posledních třiceti letech. Tématicky se jí nedalo nic vytknout, věcně snad jen délka – ke konci jsme se asi všichni už těšili na degustaci.
Degustovalo se osm červených, ale protože to jseou vína v Čechách vesměs nedostupná, vezmu to šmahem. V zásadě výborně vybraný set, na kterém paní Tamburini demonstrovala rozdílné projevy Sangiovese v různých regionech a půdních podmínkách, čili vliv terroir na víno. Pro mě bylo překvapivé Poggio Gualtieri 2006 DOCG Chianti Rufina Riserva (výrobce Fattoria di Grignano), hlavně proto, že Chianti Rufina nemá špičkovou pověst, ale tohle víno bylo krásně čisté, sametové a schopné zrát. I další toskánské Sangiovese, Guado del Re 2009 Val di Cornia Suvereto z přímořské roviny bylo senzační. Ovšem kdybych měl jmenovat jen jednoho vítěze, bylo by to San Domenico 2006 DOCG Sforzato di Valtellina z vinařství Triacca. Nesmírně přitažlivá vůně přesně odpovídá chuti. Je plná, bohatá a elegantní. Měl jsem bůhvíproč Valtellinu spojenou s divokými nelibými aromaty, tohle je naopak jemné až ženské víno, strukturované a pitelné. Fotky „hrdinských vinohradů Valtelliny“ s lanovkami na sběr hroznů nadchly.
Po poledním jídle v hotelovém bufetu následovala volná degustace 26 vinařství v přilehlém salónku. Konečně jsem mohl ochutnat ligurské Vermentino, o kterém jsem jen slýchal, dokonce i Pigato, místní odrůdu, která se snad nepěstuje jinde než v Ligurii. Hledači autochtoních odrůd si mohli přijít na své, třeba červené víno z odrůdy Cruvin bylo výborné (taky Ligurie, Punta Crena Az.Agricola di Ruffino Tommaso). Byl jsem zvědavý na sicilskou Planetu, ale ta předvedla jen tři vína. Nejzajímavější z nich bylo Plumbago 2010 z odrůdy Nero d’Avola, lehké a pitelné víno, překvapivě s nižším obsahem alkoholu.
Můj objev z degustace by byla Tenuta Torre Raone z Marche. Degustovalo se jejich Trebbiano d’Abruzzo 2011, ovocné a plné víno i podobně postavené Pecorino 2011. Montepulciano d’Abrzuzzo bylo lehké pitelné víno s kultivovanou tříslovinou, pěkně strukturované a přitažlivé víno. Z italských dovolených znám Montepulciano jako nejlevnější víno z polic supermarketů s cenou kolem 3 EUR a použitelné jen k večernímu omámení smyslů po celém dni za volantem. Tahle vína byla pravý opak, moderně zabalená v burgundských lahvích, moderně strukturovaná, nepřetěžkaná alkoholem, svěží a pitelná. Letmý pohled do ceníku mě nakopl, byla navíc i levná. Nemít na páteční ráno ohlášený kamion s devíti stovkama alsaských vín do aktuálních Komunitních Bedýnek, už bych vyjednával vzorky a přemýšlel o italské bedýnce z Marche. Ale není všem dnům konec, z několika ochutnávek jsem měl pocit, že trend moderních lehkých vín s nižším alkoholem je v Itálii docela rozšířený a že bude z čeho vybírat.