Apelace Chinon je u nás málo známá, odrůda Cabernet Franc jen o trochu víc. Pan Baudry nám citoval bordeauxského vinaře, který se ho vážně ptal, jak může dělat víno z tak banální odrůdy. Někteří Francouzi prý pokládají vína z Chinonu za příliš kyselá, já jsem ochutnával aktuální ročník 2010 (další ročníky ještě vyzrávají v sudech) a a vína se mi líbila, včetně kyselin. Jak říkají Italové, červené bez kyselin je víno bez budoucnosti.

Vinařství (web) v současnosti už vede Matthieu Baudry, ale na naší návštěvě s Danielem Brožem nás provázel jeho otec Bernard, který vinařství v roce 1975 založil, tehdy s pouhými dvěma hektary vinic. Dnes obhospodařují 30 hektarů v organickém režimu a ve sklepě pracují bez invazivních zásahů.

Vinice mají na různých půdách a vinifikují je separátně, podle podloží. Na fotce z degustační místnosti je vidět několik názorných průřezů podložím, odpovídajících pětici různých vín. Jen poslední, šesté víno, je cuvée z několika vinic různého podloží. Daniel Brož se těšil právě na srovnání, jak různé půdy ovlivňují víno. Já se klidně přiznám, že tyhle rozdíly byly pro mě při prvním setkání příliš jemné a překvapení z komplexnosti a kvality Cabernetu Franc mnohem větší.

Pokud jde o sklepní hospodářství, Bernard Baudry nás provedl provozem i sklepem, vytesaným do vápencové skály. Vína kvasí v nerezových nebo betonových nádobách a ve velkých dubových sudech. Přečerpávají se pouze gravitací, nemají žádné pumpy. Kvasí spontánně, obvykle tři až čtyři týdny. Nepoužívají žádné řízení teploty během kvašení.

Barikované bílé z odrůdy Chenin Blanc. Jestli jsem správně porozuměl výkladu (bohužel jen ve francouzštině), je to v Chinonu podobné jako v mnoha velkých francouzských vinařských oblastech – jedna odrůda na červené, jedna na bílé. Cabernet Franc a Chenin Blanc. Tělnaté víno, které působí až sladce díky vyššímu obsahu glycerolu (podobně jako u nás známé Rulandské šedé). Jak jsem se zmiňoval o neinvazivním zpracování a spontánním kvašení, tak to provádějí důsledně včetně jablečno-mléčného kvašení. Asi ve třetině sudů druhotné kvašení proběhlo, ve zbytku ne. Je to zajímavé víno s kořenitým závěrem a pěknou mineralitou, harmonické a kultivované. Bernard Baudry to komentoval, že dává přednost mineralitě před kyselinou.

První Cabernet Franc. Výrazná fialová barva, opalizující. Očividně nefiltrované, Bernard Baudry potvrzuje. Silná ovocná vůně a podobně ovocná chuť s pěknou tříslovinou, ale není to barik, třísloviny jsou z hroznů. Víno k jídlu.

Vyzrávalo ve velkém vinifikátoru. Znova nádherná lesní vůně s kořením a plná chuť. Je trochu zavřenější než předchůdce, má silnější kyselinu.

Zase ta vůně! V chuti koncentrované a trochu barikované, šťavnaté, má ještě hodně kyselin a tříslovin, ale taky velký tah na branku, energii. Nejspíš by si zasloužilo ještě pár let archivace, ale myslím, že právě u Les Grézeaux 2010 jsem se šťastně rozesmál a úplně uvolnil, jak jsem už psal tady.

Podle poznámek Bertranda Celce, který víno degustoval dva týdny před námi, bylo víno nalahvované v posledních dvou týdnech. Ovocná vůně zabíhající až do koření, hodně vyzrálá ovocná chuť. Barik.

Jasnější světlá barva, pěkná vůně. Tenčí chuť s pěknou kyselinou a tříslovinami, minerální a dlouhá. Dvacet měsíců v barikovém sudu, jemná struktura a hádám na dlouhověkost.

Myslím, že jsem projevoval velké nadšení a panu Baudrymu se mě zželelo a pozval nás na prohlídku sklepa. Byl jsem z toho u vytržení, takže jsem si poznamenal název vína, ale tím moje poznámky končí. Nejspíš mě zaskočila hustota a bohatost vjemů, už si vzpomínám jen, že jsem říkal, že toho mám plnou pusu.

Bude se lahvovat až v roce 2014. Problematický ročník na vinici, ale dal živá ovocná vína. Tohle jde ve vůni až do spáleného střelného prachu.

Možná to byl závěrečný test, víno nevýrazně perlilo. Zeptal jsem se na jablečno-mléčné kvašení a Bernard Baudry potvrdil, že v tomhle sudu ještě MLF neskončila. Podrobné poznámky chybí, ale ten velký potenciál skrytý v barikovém sudu si pamatuju.

Jestli nám sdělil, o které víno se jedná, tak jsem si to nezapsal, jen ročník. Ocituju, co jsem už před pár dny napsal: Pan Baudry odemkl mříž, oddělující soukromý sklep a po chvíli váhání vylovil zaprášenou lahev ročníku 2000. To byla asi ta chvíle, kdy jsem Cabernetu Franc propadl úplně. Dvanáct let staré víno bylo naprosto ve formě, bez nejmenších známek únavy, jen ustupující (ale stále ještě přítomné) třísloviny a celková uhlazenost naznačovaly, že to není mladý ročník. Kyselina? Perfektní, ovoce taky. Dalších deset let? Věřím tomu. Ať žije Cabernet Franc!

Jen jistá uhlazenost a vynikající čistota chuti prozrazovala starší ročník. Stále s dobrou tříslovinou i kyselinou, stále ve formě, jako Hašek v Naganu. Pan Baudry moje obdivné poznámky glosoval střízlivě, že ročník 2000 byl z vinařova pohledu spíše průměrný.

Vlastně jsem se v minulosti naučil poznávat Cabernet Franc jen v toskánském Montescudaio, kde ho vinaři používají, aby dodali směsi závěrečný kořenitý štych v chuti. Čistých Cabernetů Franc jsem si moc neužil. Při rozloučení jsem Bertrandu Baudrymu poděkoval za čas, který nám věnoval, a za Cabernet Franc. Jestli má tahle odrůda na Zemi lepšího zastánce a velvyslance, tak o něm zatím nevím…