Úlovek z květnové degustace Sergia Ambrosiniho v záhřebské Strade del Vino. Dostalo mě celkovou uhlazeností – zatímco burgundy ze slavného ročníku 2005 mají ještě výrazné třísloviny, tahle červená Franciacorta už je bezvadně pitelná.

Ambaláž je až příliš obyčejná, což je nejspíš dáno tím, že pozornost vinařství a marketingových kouzelníků se soustředí na sekty, kterými je Franciacorta slavná. Tohle červené cuvée zůstává ve stínu sektů, ale kvalitou jim konkuruje. Třešňově rudá barva s nahnědlým tónem prozrazuje vyzrálost, stejně tak silná vůně s parfémovou koncentrovaností a kávovým tónem. Ve vůni je spousta zralého ovoce, hlavně třešně, a náznakem selský podtón. V chuti převládají třešně, kyselina je zkrocená, v závěru ještě na jazyku lehce zadrhnou taniny. Jediná výhrada – v závěru chuti kousnou těkavky, ale po vymíchání mizí.

Podle poznámek z degustace jde o bordeauxskou směs (CS, Me, CF), jen ta kyselina se mi oproti původním poznámkám už nezdá tolik výrazná. Podle zadní etikety 12,5% alkoholu – cukernatost není všechno! Ve Franciacortě by asi nebylo problém dosáhnout vyšší cukernatosti hroznů (a následně díky denominačním pravidlům o kvašení dosucha vyššího alkoholu), ale pan Ambrosini se zřejmě rozhodl nenechat hrozny přezrát a neusilovat o vyšší hladinu alkoholu a posbíral včas. Tak to chodí, když se na etiketě neuvádí přívlastek. Doporučení: dobrá koupě nazrálého vína z dobrého ročníku.