Rovnou přiznám, že jsem trochu očekával víc od Aperitif à la francaise. Trochu jsem se v očekávání mírnil, protože jsem se o akci dozvěděl jen od Bali, včetně upozornění na podezřelé chyby v pozvánce a propagaci.

Navíc, protože jsem trumbera, jsem akci hledal na Havelském trhu, ale naštěstí mě U Závoje nasměrovali správně na náměstíčko mezi Stavovským divadlem a Celetnou, kde stálo soustánčí dovozců a prodejců paštik, džemů, uzenin, sýrů, dobrot, vína… a vína… a koňaků…

Zaměřil jsem se na prodejce vína, ale pošilhával jsem i po uzenkách a terinkách…

Asi bych neměl hodnotit, ale pár připomínek si dovolím. Určitě by bylo pro všechny mnohem příhodnější nevytvářet dvě enklávy – víno a ostatní lihuprosté potraviny – ale naopak prostřídat stánky stylem sýr – víno – uzenky – víno – džemy – víno – kukuřice a hrášek – víno… jest jaksi přirozeným chodem věcí, že k vínu okusujeme sýr, gužér, paštičku či uzenku a tak stále dokola.

Z vinných stánků se mi zdál nejlépe připravený ten od Le Bouchon – nejenže byla obsluha informovaná a komunikativní, ale bylo možné ochutnávat v přiměřených dávkách a za přiměřený peníz.

A pokud zvažujete výpravu, rovnou doporučím ochutnávku, kvůli které stojí za to se tam vypravit: v Le Bouchonu dávají ochutnat za (pouhých!!!) 35 Kč malého panáka patnáct let starého koňáčku, který na mě zapůsobil jako zjevení: v chuti káva, kůže, podle vůně i chutě bych nehádal 40% alkoholu, ale mnohem míň (z mnoha vín a likérů čouhá alkohol mnohem agresivněji) – upalte mě, ale dal jsem si ho dvakrát.

A jako přípravu před ním doporučuju tenhle slaďák z Bordeaux.

Předpokládám, že pod náporem davů mnozí vystavovatelé v sobotu kapitulují a uvolní k ochutnávkám víc ze své nabídky. V příjemném letním počasí jsem si ještě dal od Le Bouchonu Chablis a Chenin Blanc od Loiry, ale jen jsem se přesvědčil, že na Chenin od Loiry mi prostě chybějí měřítka, piju ho jednou za uherský rok a prostě nevím, jak ho posuzovat (pro člověka vyrostlého na moravských vínech s vysokým obsahem kyselin to víno prostě jakoby kyseliny úplně postrádalo).

Slušná nabídka rozlévaných vín byla hned vedle u Neubauerů, včetně dobrého Sancerre.

Rád bych fandil novým Frantíkům z Passion Vin, ale zrovna ti měli v pátek příliš málo otevřených lahví.

Samozřejmě že Francouzi by si takovou příležitost líp užili, ale tleskám dobrému pokusu zavést takové kulinářské radování i v Praze, ono se to rozjede a mlsouni se naučí chodit… Já jsem po nedávném výletu do Burgund nacpal sklep vínem, ale na Ovocném trhu jsem neodolal nabídce všelijakých paštik (pstruhová, játrová, selská a lovecká) a bude-li čas, zítra vyšlu paní Skleničkovou ochutnávat panenské olivové oleje (to je její parketa) včetně lanýžového olivového – mně připadal drahý, ale jestli se rozhodne zakoupit, rád ho re-imbursuju!

Doporučím jedinou věc: vezměte si s sebou vlastní skleničku. Takovou, na jakou jste zvyklí. Prodejci nemají k dispozici tekoucí vodu na vymývání sklenic, takže bohužel nalévají do plastových náhražek. Dá se to přežít, ale koňak z roku 77 volá po jiné nádobě. Skleničku s sebou!

A jednu věc vážně zhaním: když jsem odcházel, duo na pódiu zpívalo asi originální francouzskou verzi písně, kterou já znám od Jana Vodňanského jako Pjésňu rakétčikov – Bolšája, mílaja, něsestrelímaja, létit rakéta náša, naševo trudá – tato brzo znovu aktuální píseň měla znít už při mém příchodu, jistě by to příznivě ovlivnilo dojem z popíjených lihovin, i kdyby duo na podiu prastarou verzi Vodńanského a Skoumala neznalo…