Nakonec jsme se v pátek u nás na zahradě sešli jen čtyři, ale už v polovině degustace jsem měl povznášející pocit úspěchu. Obavy z možné nevyrovnanosti ročníků alsaských bílých vín vzaly za své už při třetí zkoumané odrůdě, pro sebe jsem měl hned jasno, že tahle vína jsou k jarnímu a letnímu vysedávání na zahradě to pravé!

Ještě v pátek odpoledne odřekli čtyři předběžně přihlášení, a díky tomu jsme mohli zvolit pohodlný způsob koštování ze dvou skleniček. Dopoledne jsem koupil plastový kbelík a dva pytle ledu, odpoledne jsem do kbelíku nasázel dvanáct štíhlých alsaských lahví a zasypal je ledem. Ledovce netály a led nám vydržel přes půlnoc. Posadili jsme se k zahradnímu stolu každý se dvěma skleničkami a ochutnávali jsme pokaždé dva vzorky stejné odrůdy.

Malá odbočka pro ty, kteří chyběli ve škole, když se probíralo Alsasko. Alsasko jsou francouzské Sudety, území podél Rýna, které střídavě patřilo Německu a Francii. Ve většině francouzských vinařských regionů se na etiketě vína neuvádí odrůda, Alsasko je vyjímka. Kromě jedné směsky se vyrábějí čistě odrůdová vína : Sylvaner, Muscat, Riesling, Pinot Blanc a Pinot Gris, Gewurtztraminer a Pinot Noir. (Aby to nebylo tak jednoduché, myslím že jako Muscat se pěstují hned dvě odrůdy, ale pro základní informaci to stačí takhle.) Při několika návštěvách v Alsasku jsem se pokaždé cítil „jako doma.“ Nejen kvůli odrůdové skladbě, která tak připomíná moravské vinařství, ale i díky vzdálené podobnosti alsaských vesnic s naším venkovem.

Všechna vína byla z družstva Cave de Hunawihr. Základní řada, šest bílých odrůd, se označuje jako Reserva, ale v nabídce, kterou mi z Hunawihru poslali, jsem našel ještě další řadu (na webu nezveřejněnou), nazvanou Médaille. Byla o pár eurodesetníků dražší než Reserva, ale všechna vína měla medaile z velkých francouzských soutěží (Macon, Paříž a Colmar). Odhadoval jsem, že půjde o menší šarže vín z lepších vinic, které se v družstvu zpracovávají separátně a které družstvo následně vysílá na soutěže. Označil jsem skleničky čísly 1 a 2 a pokaždé jsme porovnávali víno ze základní řady a víno ozdobené medailí.

1. Sylvaner Reserve 2009
2. Sylvaner 2009 Médaille d’Or Paris
Zahradu jsem nechal neposekanou, aby nám čerstvě posečená tráva nekazila vůně. (To by pomohlo právě jen Sylvánům.) Reserva má světlou citronovou barvu a intenzivní květinovo-ovocnou vůni. Suchá chuť s pěknou kyselinou, lehké, bez očekávané travnatosti, spíš citrusové a lehce kořenité. Medajlový Sylván má barvu o odstín plnější (v dalších poznámkách budu zmínky o vzhledu přeskakovat, prvních 12 vín mělo světlé barvy a byly krásně čiré), klidnou harmonickou vůni s citrusy, v chuti reduktivní ovocný atak, ale i travnatost a vyzrálost. Lehké a suché. Už první kolo mě uklidnilo, z několika předchozích návštěv v Hunawihru jsem si totiž vozil vína z opačných konců ceníku – třináctieurové Grand Cru a pětieurové Sylvanery právě pro jejich nekomplikovanost. (Klidně se mi smějte, ale sám jsem jako první následujícího odpoledne dopil medajlový Sylván.)

3. Muscat Cuvée Prestige 2011
4. Muscat 2010 Médaille d’Argent Paris
První muškát je jako jediný balený v čiré skleněné lahvi, barva je hodně světlá, vůně muškátová, chuť je sice čistá, ale tenká až prázdná. Medajlový muškát sice nemá tak výraznou a typickou odrůdovou vůni, ale je plnější, stále lehký a suchý, byť s malým zbytkem cukru.

5. Pinot Blanc Reserve 2010
6. Pinot Blanc 2010 Médaille d’Or Paris
U Pinotů jsem se poprvé rozblažil, jsou lehké, krásně čisté, odrůdové. Kdo hledá u Pinotu experimenty se sudem nebo s delším ležením na kvasnicích, ten může být zklamaný. Jsou to jednoduchá reduktivně zpracovaná vína bez velkých ambic, ale krásná k jarnímu popíjení na zahradě nebo třeba k rybám. Kyseliny i zbytkového cukru tak akorát (suché), zábavné pití. Medajlový je opět trochu plnější a harmoničtější, ale pořád je to jen nenáročné osvěžující pití na zahradu. Snad moje opakované zmínky o jednoduchosti nevyznívají pejorativně, oba pinoty se mi moc líbily!

7. Riesling Reserve 2011
8. Riesling 2010 Médaille d’Or Macon
V ryzlinkovém kole jsem byl poprvé na pochybách, hlasování čtyř ochutnavačů taky dopadlo 2:2. Vybírat jednoduchá vína k jarnímu vysedávání na zahradě, volil bych Reservu, ale podvědomě od ryzlinku očekávám výraznější projev. Takže nejspíš neshoda s velkým očekáváním, vína sama jsou OK. Ale ještě mám v záloze dalších pět ryzlinků z Hunawihru, ke kterým jsme se první večer vůbec nedostali.

9. Pinot Gris Reserve 2010
10. Pinot Gris 2010 Médaille d’Or Paris
Reserva má nasládlou chlebovou vůni a v chuti překvapivě svěží kyselinu, malý zbytkový cukr a trochu koření. Medajlová šedá je snad o chlup sušší, s drobným perlením na jazyku, harmonické a bezvadně vyvážené víno. Reserva je švihák a frajer, medajlový šeďák je serióznější pán.

11. Gewurtztraminer Reserve 2011
12. Gewurtztraminer 2010 Médaille d’Or Colmar
Málo platné, alsaské tramíny jsou těžká váha. Všichni vyhledáváme suchá vína, ale když přepisuju druhý den poznámky do počítače, nemůžu si nevšimnout, že oba tramíny mají hladinku nejblíž u dna a na stole stojí dvě prázdné lahve od Grand Cru tramínů z Rosackeru a Schoenenbourgu. Kyselin mají přiměřeně odrůdě (takže nic moc), Reserva má 11 gramů zbytkového cukru (na litr). Obě vína mají typickou tramínovou vůni, ale ne přestřelenou (žádné voňavky to prostě nejsou). I přes slabší podíl kyselin ta vína prostě jsou harmonická, s cukrem tam je i příjemná tramínová kořenitost, tělnatost, a asi i naslepo by člověk mohl tipovat Alsasko. Z následné diskuse vyplynulo, že oba tramíny vnímáme jako rovnocenné. Druhý den bych při opakovaném přechutnávání dal přednost základní Reservě, ale stejně: víc jsme upili z medajlové lahve.

Především musím poděkovat spolustolovníkům z Gang of Four za příjemnou společnost a ochotu přijet a věnovat se soustředěně vínům. Po osmnácti vínech se nálada uvolnila a došlo i na obecná témata, ale společné soustředění na vína mi dost pomohlo (už představa, že bych si sám otevřel dvanáct vín, plival doušky do trávy a nakonec je nedopitá vylil, je nepřiměřená a nahání mi husí kůži – k něčemu takovému se víno prostě nedělá). Chtěl jsem si ověřit, jestli se z hunawihrské nabídky dá sestavit další Komunitní Bedýnka. Brát to jako someliér-obchodník, byl bych spokojený. Pro sebe bych si z těch vín určitě vybral. Jenže po prvních dvanácti vzorcích jsem vyhlásil pauzu, upekl pro všechny kilo kachních prsou a otevřel dalších šest lahví Pinotů Gris a Gewurtztraminerů, vesměs z Grand Cru vinic. Pětice ryzlinků zůstala neotevřená, diskuse se rozlévala do šířky jako Vltava v srpnu 2002 a oba Grand Cru tramíny se hnedle dopily. Pokračování příště…