Za šest let blogu jsem měl jen několik zmínek o Sylvánském. Nic moc – jasný příznak povrchnosti pana Skleničky :o) Jak má chutnat šardonka nebo ryzlink ví každý. Ale jak má vlastně chutnat Sylván? To pozná jen opravdový vinný intoš, nikdo, kdo ujíždí na módních vlnách! Koupil jsem si lahev Sylvánského ze špičkového německého vinařství Johann Geil. Není z Franků (tam je Sylvánské asi nejrozšířenější), ale z Rheinhessen.

Víno má vyšší zlatavou barvu, expresivní nazrálou vůni, krásně čistou (ale zdaleka ne travnatou, spíš ovocnou). V chuti je krásně vyzrálé, ovocné až do tropického ovoce, odrůdově štiplavě kořenité, plné, čisté, s odbouranou kyselinou jablečnou. V chuti hladké a krémové, jako bývají vína, která ležela delší čas na kvasničních kalech, výrazně minerální a dlouhé. 13% alkoholu. Suché, ale s malým zbytkem cukru, který výrazně zvyšuje „pleasure factor“ a předurčuje víno ke komerčnímu úspěchu. Nic proti tomu, moc mě bavilo. Spíš než ukázka toho, jak má chutnat Sylvánské je to prostě hodně nadprůměrný Sylván.