Víno nemůže zlepšit mizerné počasí, ale někdy vám pomůže špatné počasí líp snášet. Hledal jsem v chladničce jeden Pinot z Cortonu, abych se líp připravil na dvoudenní hodnocení Pinotů na konci týdne, ale ukázalo se, že jde o hru na schovávanou. Já jsem pikal a Pinot vyhrál. Ale objevil jsem zapomenutou lahev Arnolfa 2004 a vzpomněl jsem si, že je to přesně deset roků, co jsem tohle víno (či jeho dřívější ročník 🙂 na vůbec první cestě do Itálie objevil.

Už jsem o něm napsal, že ho pokládám za netypické pro Gianni Zonina, supermarketového velkovýrobce, jehož vína občas najdete i v českých sámoškách. Mezitím Zonin Fattorii Il Palagio odprodal a můj vztah k výrobci i vínu se vyvíjel (včetně toho, že ročník 2006 byl před třemi roky v Komunitních Bedýnkách), ale to sem asi nepatří…. Jaké je tohle osm let staré Sangiovese?

Rudá barva s nahnědlým odstínem, ve vůni spíš reduktivní, uzavřené, jemně do lesních plodů. V chuti pěkná kyselina, ostružiny a lesní plody, kořenitý závěr s rozpadajícími se tříslovinami. Na barikované Sangiovese je to (příjemně!) málo robustní, ale lehkost a elegance mě na tomhle víně vždycky bavily. Několikrát jsem vinařství navštívil, jednou jsem krátce prošel provoz se sklepmistrem, takže znám i technologii či historii – kvašení se selektovanými kvasinkami v nerezu a potom rok v barikových sudech. Po osmi letech tohle víno ztrácí svěžest a nezískalo za to nic podstatného. V zásadě jsem oceňoval na víně jemnost a eleganci v kontrastu s typicky robustními Sangiovese, ale po osmi letech víno spíš odpovídá technologii a historii. Stále je to dobrých 84-85 bodů, ale před třemi roky bych mu myslím dával k devadesáti.

S vínem je to podobně jako s ženskýma: není žádnej problém bejt krásná, když je některý sedmnáct, ale bejt krásná po čtyřicítce, to je hrdinství!