Ryzlink z jižního Štýrska ze strmých břidlicových vinic vysázených v nadmořské výšce mezi 380 a 650 metry. Podle informací z webu jde o čistě rodinný podnik (založený roku 1803), hlásící se dnes k citlivému přístupu k vinohradnictví a k nekompromisní snaze o kvalitu.
Štíhlá ryzlinková flétna se šroubovacím uzávěrem. Moderní etiketa s obrázkem od Geralda Brettschuha, obrázek i autor se s dalším ročníkem mění. Světloučká barva, čistá a jiskrná. Jemná a málo intenzivní ryzlinková vůně s dominantním ovocným projevem (meruňky, broskve). V suché chuti příjemná kyselina, ovoce (opakují se meruňky a broskve) a minerální závěr. Pěkné, čisté a střídmé. Rozhodně se tady nikdo nesnažil ohromit přehnanou expresí, ale k pozornému konzumentovi mluví víno stejně důrazně střídmou elegancí a čistotou. První napití hned po otevření mě spíš zklamalo, teprve po ohřátí se víno otevřelo a působí příjemněji.
2011 Riesling Bockgärten, Weinrieder, Kleinhadersdorf
Rodinné vinařství Riederových sídlí ve vesnici dva kilometry od Poysdorfu, známého zdroje Veltlínů. Na webu se hlásí k tradičnímu vinohradnictví a k přísné redukci sklizně (je dobré si uvědomit, že tyhle dva body si protiřečí a že myšlenka omezování úrody je poměrně nová a souvisí nejspíš s celkovou nadprodukcí vína posledních pár desetiletí a s moderními technologiemi). Taky se hlásí k myšlence, že kvašení při nízkých teplotách je zárukou vynikajících vín.
Riesling Bockgärten patří do jejich terroirové řady. Světle žlutá barva, jemně ovocná vůně se sladkým podtónem. Bohužel jsem si nepsal poznámky o den dříve, hned po otevření (načmárané na papírku jsem nakonec dohledal „výborné, ale málo zábavné, málo veselé. Trudnomyslné, těžké na pochopení. Víno, které ocením, ale nemám z něj radost.“) Zbyla mi jen vzpomínka na strohý, nepřístupný ryzlink. Druhý den je víno mnohem jemnější, příjemnější a přístupnější. Kombinuje svěží kyselinu a příjemný zbytkový cukr, na rozdíl od včerejšího „intelektuálně náročného dojmu“ je to veselé a nekomplikované víno, i když po ohřátí trochu pálí vyšší alkohol (13,5%). Jemný minerální podtón a celkově příjemný dojem – na rozdíl od vína, kterým jsem se včera musel doslova prokousávat. Doporučuju větší sklenice a otvírat několik hodin předem.
Britský Decanter psal o Markusu Huberovi (ročník 1979) jako o zázračném dítěti. Vystudoval vinařskou školu v Klosteneuburgu, byl na praxi v několika vinařstvích v Austrálii a Jižní Africe, dnes vede rodinné vinařství už v desáté generaci a sbírá ocenění za svoje Veltlíny.
Středně plná žlutá barva, na nose citrusy a pepř, v chuti suché, svěží, s příjemnou kyselinou a malým zbytkovým cukrem, žluté ovoce a bylinky, kořeněný závěr s typickým pepřovým štychem. Stejně jako předchozí ryzlink se víno proměňovalo, hned po otevření se tvářilo nepřístupně, druhý den je už mnohem příjemnější a je poznat i elegantní zjemnění a zahuštění chuti dané několika měsíci ležení na jemných kvasničních kalech. Příjemných 12,5% alkoholu. Stejné doporučení jako u předchozího vína: větší sklenice a otvírat s předstihem.
Tři bílá vína z Rakouska: moderní a zajímavá. Kdybych jim měl něco vytknout, tak nejspíš málo přitažlivé etikety (Italové bývají nápaditější). Jakoby etikety odrážely některé vlastnosti vín :o) Jestli je střídmost a strohost vín předností nebo hendikepem, na to si musí každý konzument odpovědět po svém. Já si se závěrem počkám, až jich poznám víc. Jistá stylová vyhraněnost a podobnost, která mě překvapuje, jim ve světě přináší úspěchy.