Koupeno v červnu 2009 v Hunawihru cestou do Burgundska, společně s Pavoukem. Chtěl jsem víno co nejdéle skladovat, abych zjistil, jak se bude vyvíjet, ale nedávná diskuse o tom, zda je přirozenější nechávat v rulandě šedé zbytkový cukr mě vyprovokovala k otevření.

Poprvé jsem o víně psal už v březnu 2008 tady, zřejmě jsem ho kupoval už v létě 2007. Pamatuju si ho jako robustní až mohutné, s výraznou botrytidou a rozinkovou chutí. Jak se změnilo?

Po čtyřech letech má stále světlou zlatou barvu, perfektně odpovídající odrůdě. (Začínám trénovat stobodovku, tak jsem si cvičně vytiskl formulář a nastřílel body. To se to boduje naslepo, když to víno znám :o) Vůně je možná příliš jemná a míň výrazná, než jak jsem si ji pamatoval. Hned po otevření byl cítit náznak chemických tónů, barvy a laky, ale po dvou hodinách zmizel. Jinak stále květiny, med a rozinky, jen po čtyřech letech vyhlazené časem. V chuti už žádné perlení, ale taky skoro žádné kyseliny. Med, jemná sladkost sušených hroznů (botrytis už není tak patrná), a celé je to příjemně naleželé a jemné. Brzy po otevření se ještě v závěru chuti prosazovaly třísloviny, ale po dvou hodinách po nich ani stopa. Odhadem 50 gramů zbytkového cukru.

Hned po otevření jsem ve stobodovce nastřílel 92, po dvou hodinách bych klidně ještě bod přidal. Po otevření jsem si poznamenal, že víno je už za zenitem a odchází, ale po dvou hodinách už se vzpamatovalo, nepůsobí unaveně a i dochuť se prodloužila. 92 – 94 bodů? Klidně, i bez kyselin.