Nedávné delší pauzy mezi příspěvky na blogu způsobily návaly práce. Napřed příprava a distribuce Komunitních Bedýnek, hned na to středeční degustace, kterou jsme společně s ryzlinkářem Ivanem Dramlitschem dělali ve smíchovské vinotéce Riesling & Co.

Tam jsem si po čase zase jednou zahrál na dovozce a obchodníka a vrchovatě si užil všech slastí s tím spojených. Ivan představil osm mitlrajnských vín, já pět Toskánců. Když jsem den předem nepropadal nervozitě, myslel jsem si, že mám vyhráno, ale už otvírání lahví pro degustaci mě úplně rozhodilo. Bílá Caiarossa 2009, o které jsem psal tady, chutnala z ledničky jako lehká limonáda, úplně jinak než doma nebo v Toskánsku. Za dvě hodiny se změnila a přidala na plnosti a kořenitosti, ale nasadit ji po polosuchém ryzlinku byla stejně chyba.

Kdybychom od každého vína otvírali jen jednu lahev, dost možná bych nechal „chycenou“ červenou Caiarossu 2005 projít. Korková vada tam byla jen lehce, ale srovnání s druhou a třetí otevřenou lahví bylo průkazné. Při stoupající předstartovní nervozitě se najednou posuzování vín stává stále složitější a náročnější, včetně rozhodování, jestli je víno vadné a musím ho nahradit. Není nad poklidné popíjení v soukromí :o)

Naštěstí jsem se nemusel starat o provozní záležitosti jako je vybírání vstupného, skleničky a rozlévání vína, to spadlo na mladšího Ivana Dramlitsche a Filipa Šťastného z domácí vinotéky. Ještě po skončení programu jsme s několika návštěvníky řešili hádanky v slepých komunitních bedýnkách (i Moraváci se můžou splést v určení odrůdy pět let starého bílého vína, které kvasilo spontánně v bariku a má odbouranou kyselinu jablečnou). A málem mě dostal jeden bedýnkář, který ode mě chtěl účetní doklad ke „slepé“ bedýnce s podrobným, jmenovitým dodacím listem. Dvěma spolubojovníkům jsem už poděkoval, tak ještě děkuju všem pětatřiceti čtenářům a jejich hostům, kteří se na nás přišli podívat. Příště to snad bude zase o chlup lepší :o)