O nulasedmičce jsem se tady už zmiňoval, líbila se mi na Galadegustaci Prague Wine Trophy. Vydal jsem se pro ni do Mělníka a Vilém Kraus mi rovnou prodal i nulačtyřku.

Návštěvu můžu každému doporučit (bez ironie, tentokrát neparafrázuju Sigmunda Freuda 🙂 Vilém Kraus se tuším učil i v Německu a převzal ve světě běžnou vstřícnost k návštěvníkům včetně nabídky ochutnání vín. Je dobré, že se zrovna to nejlepší ze světa – pohostinnost a vstřícnost – šíří i u nás, a přiznávám, že toho využívám mnohem míň, než bych mohl. Letos jsem navštívil víc vinařství v Itálii než v Čechách. Tak jen připomínám, že pro pražské nadšence je nejbližší vinařskou výspou (hned po několika pražských vinicích) právě Mělník…

Oba Pinoty jsou v burgundské lahvi s typickou krausovskou etiketou, uzavřené korkem. Oba jsou příznačně průhledné, světle rubínové barvy. Sedmička je o odstín tmavší a jiskrnější, ale ani nulačtyřka ještě nemá výraznější odstíny nazrálosti. Nulasedmička voní výrazněji, je sevřenější a koncentrovanější. Jsou tam maliny, lesní plody a dřevo. Nulačtyřka má jemnější vůni, taky malinovou a lehce herbální, spíš do sušených bylin.

Nulasedmička je podobně jako ve vůni silná i v chuti. Má odbouranou kyselinu, je svěže ovocná a přitom ohlazená, s pikantním kořením a jemnými tříslovinami v závěru chuti. Až na konci trochu vystupuje alkohol (13,5%). Je to krásný Pinot podle nejlepších burgundských vzorů, ale asi byste i poslepu poznali, že je český – a tentokrát to myslím jako pochvalu. Tohle víno se poučilo ve světě, ale přiznává svůj český původ.

Vůně nulačtyřky se časem posouvá víc do herbálních tónů a připomíná voňavé polštářky nacpané lučním senem. V chuti má odbouranou kyselinu, přesto kyselina vystupuje víc než u 2007. Je stále ještě v dobré formě, příjemně ovocná s rozpouštějícími se tříslovinami – ještě jsou znatelné, ale nejsou dominantní. Příjemné lehké pití (12,5% alkoholu), ale o poznání méně koncentrované než 2007.

Obě vína jsou „pod-deklarovaná,“ deklasovaná. Ročník 2004 je deklarovaný jako jakostní víno, ročník 2007 jen jako zemské. Možná by se líp prodávaly s přívlastkem (označení pozdní sběr dělá divy: ), ale jak vidno, jde to i bez něj. Přesto mám nutkání je vychválit jako nejlepší domácí Pinoty: 2004 by se mohl líbit vyznavačům starších, archivních vín – uhlazenost je na něm patrná, ale ještě neztratil jiskru. Já dám přednost novější nulasedmičce – je výraznější, strukturovaná po vzoru burgundských Pinotů a přitom zřetelně česká.