Sobotní návštěva předem avizovala, že přiveze stejky, ale pro jistotu jsem vyrazil na nákup. Vzpomínal jsem přitom na poslední pizzu, kterou jsem měl letos v Itálii. Už nevím, jak se jmenovala, ale bylo to jen upečené těsto s mozzarellou, a na hotovou pizzu přišla na kostičky nakrájená rajčata, plátky syrového tuňáka a rukola. Chtěl jsem to udělat doma, ale kdepak sehnat v sobotu večer na malém městě tuňáka a rukolu (rukola byla, ale nehezky oschlá). Věděl jsem, že návštěva přiveze kartón ryzlinků, tak jsem tuňáka nahradil uzeným lososem a rukolu baby salátem.

Návštěva skutečně přišla ke stolu s mitlrajnským ryzlinkem v ruce a hned jsme ho otevřeli. Bio svíčkovou jsme odložili na desátou večer, ale při úvodním povídání jsem si vzpomněl na pizzu. Rovnou se přiznám, že si život zjednodušuju kupováním chlazeného těsta na pizzu v supermarketu (žalovat se nemá, ale co je to proti tomu, že renomovaný foodblogger si kupuje dokonce hotové nudle!).

Na jednu pizzu potřebujete asi jeden a půl supermarketového balení mozzarelly (125 gramů). Zatímco se všechno peče, omyjete a natrháte listy salátu a nakrájíte rajčata na malé kostičky. Pak už je to snadné – napřed rajčata, potom plátky lososa (100 gramů přesně stačí) a nakonec listy salátu. Bohužel nemám fotky, stihli jsme to sníst ještě s ryzlinkem (použil jsem obrázek Margherity z prázdnin, s příštím pečením vyfotím a vyměním obrázek). Mozzarella, čerstvý salát, losos a rajčata, to vůbec není typická italská kombinace (opravte mě, jestli někde na Piavě taková pizza existuje?), ale k typickému rýňáku od Rýna funguje.

Vlastně to byla moje vůbec první improvizovaná variace na pizzu a budu rád za každý komentář založený na zkušenosti nebo za vylepšení.