Letošní léto nás asi definitivně opustilo, za oknem se mi škaredí. Beru to jako záminku k tomu, abych vytáhl z archivu pár letních fotek. Jejich barvy mi prohřejí zakalený výhled a přidám drobky informací o monteskudájských Komunitních Bedýnkách.

Ve skutečnosti jsem měl článek připravený už několik dní a čekal na tu jednu dobrou zprávu, kterou vám dlužím. Až v pondělí večer přišla poslední faktura za italská vína. Bleskově jsem všechny zaplatil a hlásím objednáno, zaplaceno. Ráno objednám spedici a pak budu zase týden čekat. Nechci to zakřiknout, ale Komunitní Bedýnky by mohly být na světě už po 24. říjnu.

K placení účtů jsem upíjel další monteskudájské víno, Macchion del Lupo 2008 od Marchesi Ginori Lisci. Už jsem o něm psal tady, ale z Komunitních Bedýnek ho zatím vynechávám. Popravdě hlavně kvůli tomu, že mě moc nebaví kabernety, a Lupo je směs 85% Cabernetu Sauvignon a 15% Sangiovese. Školená rok v barikovém sudu, po kabernetu taninová a po Sangiovese trochu ovocná. Co mě ale dostalo, bylo to, že jsem tuhle lahev našel na schodech do sklepa (v běžné teplotě kolem 18 ^oC) přesně 15 dní po otevření a dopíjel jen čtvrt litru, zapomenutého před dvěma týdny. Normálně mě na takovéhle pokusy neužije, prostě jsem na ni zapomněl a byl smířený s tím, že ochutnám a vyleju. Po dvou týdnech je víno bez jakýchkoli stop po oxidaci. Možná by se mu dala vytknout výraznější kořenitost v závěru chuti, možná má hodně tříslovin, ale oxidace s ním za dva týdny nehnula. Zírám. Z cenových důvodů jsem z Querceta vybral (nejlevnější) Merlot a (nejlepší) směs CS – Merlot, ale milovníkům kabernetů můžu doporučit montescudájského Vlka.

Když jsem se v červenci loučil s Dominique Génotem, ředitelem biodynamického vinařství Caiarossa, slíbil jsem mu na revanš za prohlídku a ochutnávku článek na blogu. Když jsme si ve dveřích potřásali pravicemi, zavěštil jsem si, že příští nával českých konzumentů vína bude mít na svědomí Skleničkův blog. Smáli jsme se u toho, jak už se tak někdy chlapi smějou blbým vtipům. A pak jsem se divil, jestli se věštby nezačínají naplňovat? Na konci září jsem se vypravil ukrást poslední sluneční paprsky do Itálie a nechal se zlákal i k návštěvě monteskudájských vinných svátků, Sagra del Vino. Přes pozdní termín městem brouzdaly skupinky Čechů a když už jsem chtěl jednou vtipně komentovat, že některé místní krasavice by dokázaly zpříjemnit i dlouhý deštivý večer, pravila obmyšlená krasavice ke svému dítěti: Jaroušku, necucej ten kámen! Všude tolik Čechů, až nebezpečno! (Kamarád k tomu zvesela komentoval údajný výrok premiéra Berlusconiho o italském národě – čisté rase: když vidíš ty Italky…! –viz horní foto.) Jestli jste byli na přelomu září a října v Montescudaio, ozvěte se mi!

Dáma na fotce je ale Francouzka: v říjnu jsem degustoval v Caiarosse bílá vína (v červenci jen červená) a rozhodl se pro Caiarossa Bianco! Vinaře a ředitele Caiarossy Dominique Génota jsem už tady na fotkách měl, v říjnu jsem ochutnával jen dvě bílá s jeho paní. Na fotce je Solenn Génot s Oro di Caiarossa, botrytickým barikovaným slaďákem. Když jsme se domlouvali (anglicky) po telefonu na koupi Pergolaii do Komunitních Bedýnek, chtěla po mně accise number, registrační číslo celního úřadu a bylo to jasné – Vous-eté Francais, n’est-ce pas?

Na svátcích místního vína v Montescudaio se šéfové místních vinařství střídali u pokladny se vstupným. Za deset Euro pět degustačních vzorků u stanu s víny všech vinařství, zdarma ochutnávky v prodejnách jednotlivých podniků. Kolem desítky stánků s cetkami i občerstvením a vypadalo to, jakoby se bavili nejen návštěvníci, ale i prodejci.

Na fotce z Fattorie Santa Maria je vinař Marco d’Antilio a před hrozny Malvasie, sušenými na příští Vin Santo. Slibované Vin Santo ovšem nebudu mít a dojde na to, že ho budu muset v Bedýnce nahradit jiným vínem nebo jinými víny. Obětuju vlastní zbylé lahve z července a náhodně je rozlosuju do bedýnek s nadějí, že ostatní Bedýnkáři budou spokojeni s monteskudájským rosso stejně jako výherci, co si vylosují Vin Santo.

Nedosti na tom, v Bedýnkách bude ještě jedna zrada. Jak už jsem psal, Lucestraia 2009 ze Sorbaiana je vyprodaná. Dostal jsem na ochutnání neoznačenou lahev (v Itálii vůbec poprvé – co bývalo na Moravě ještě nedávno běžné, je v jiných zemích téměř nemyslitelné) v červenci nalahvované Lucestraii 2010, ale vinař nesouhlasně naznačoval, že by se s Lucestraiou mělo ještě počkat a neměla by se prodávat před Vánoci. Víno povezu už v půlce října a nechtěl jsem Lucestraiu honem měnit za jiné víno, takže přivezu Lucestraiu a Bedýnkářům naléhavě poradím to, co už jistě vytušili: nechat si ji na nový rok. V chuti se ještě výrazně prosazují zemité a travnaté tóny, bude dobrá, a v roce 2011 čím dál lepší. Spoléhám na to, že Bedýnkáři jsou konzumenti zvídaví a dva nebo tři měsíce to s Lucestraiou vydrží :o)

Vzkaz pro Komunitní Bedýnkáře: ještě chvíli vydržte, do konce října by to mělo klapnout. Na horní fotce sklizená vinice v bolgherském Castagneto Carducci, hned pod vinařstvím Michelle Satty. A je tu podzim…