Na konci srpna jsem volal do jedné vinotéky, abych si rezervoval místo na degustaci, a hned zkraje jsem se dozvěděl, že degustaci museli zrušit. Málo přihlášených, ekonomicky nezajímavé, omlouváme se, pochopte to. Chápal jsem to, ale protože mě téma degustace zajímalo, zeptal jsem se ještě, jaká vína že to na degustaci plánovali, a že seznam na webu nemůžu najít? Počkejte chvilku, dám Vám someliéra, ten o tom ví všechno.

Somík si to hned vzal, znova mi vysvětlil důvod zrušení akce a pokud jde vína, je to šestkrát Chardonnay a čtyřikrát Pinot Noir. To první Chardonnay je základní řada, běžná kvalita. Dostal jsem křeč do ruky i do pusy. Běžná kvalita? Chcete mi sakra prodat víno s tím, že to je běžná kvalita???

Často jsem v cizině lohnil supermarketové kusovky za 2 až 3 Euro, synonymum „běžné kvality.“ Nikdy ne proto, že měly běžnou kvalitu, ani ne kvůli láci, ale proto, že jsem v nich v tu chvíli hledal a viděl něco vyjímečného. Zalíbila se mi etiketa, vzpomněl jsem si na nějakou zajímavost o výrobci, byl jsem zvědavý na novou, pro mě neznámou odrůdu a třebas často marně, hledal jsem v nich něco vyjímečného nebo aspoň zajímavého. Jestli něco takového nedokážu ve víně najít, je pro mě drahé i za dvacku. Jestli jako prodejce nedokážete ve víně něco zajímavého najít a nabídnout – i kdybyste si to měli celé vymyslet – tak děláte svou práci blbě, a jděte do háje.