Zpátky z italské cesty, Čechy nás přivítaly zataženou oblohou a horkým dusnem. Vzpomínky na Itálii azuroví, narůstají a krásní.
Ospitalità. „Zavolejte mi po příjezdu na mobil. Nebydlím v Montescudaio a tak si to musím naplánovat, protože Vám chci sám ukázat podnik a vést degustaci…“ Když vám z vinařství napíšou něco takového, hned se cítíte jako vítaný host. Ne že bych si měl doma na co stěžovat, ale v Toskánsku si to užívám. Pojeďte za rok taky, hledám další dovolenkáře s dětma :o)
O malé a vpodstatě málo významné denominaci Montescudaio jsem tady psal už loni. Letos jsem navštívil kromě tří vinařství, ze kterých jsem loni dovezl vína do Komunitních bedýnek, i několik dalších. Nahoře Roberto Ligasacchi z vinařství Fontemorsi, dole Ken Lenzi, sklepmistr Marchesi Ginori Lisci. Ochutnal jsem s ním jejich Castello Ginori 2006 a 2007, cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu, a zejména z ročníku 2007 jsem byl nadšený.
Když jsem se na cestu připravoval, umínil jsem si, že se pokusím zjistit, proč je v denominačních pravidlech Montescudaio takový důraz na cuvée Sangiovese a Cabernetu Sauvignon (nebo Merlotu). Že se vinařů zeptám, jestli je to snahou zopakovat úspěch Bolgheri DOC. Fontemorsi dává důraz na Sangiovese, Ken Lenzi naopak tvrdí, že Sangiovese patří do Chianti s jeho vnitrozemskými podmínkami. Dal jsem zapravdu oběma: nejzajímavější víno Fontemorsi je čisté Sangiovese, nejlepší víno Marchesi Ginori Lisci je cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu.
Na fotkách nahoře Grazia Picciolini, obchodní ředitelka Fattorie Sorbaiano, dole Dominique Génot, sklepmistr (biodynamického) vinařství Caiarossa, a Luca Bernardis, sklepmistr Fattorie Il Palagio. Reporty snad budou následovat.
Byla to pracovní dovolená s dětma, takže musím děti trochu motivovat, aby exkurze do vinařství tolerovaly. Loni v La Brancaia dětem učarovala puštěná lahvovací linka, tak jsem se na ni vždycky ptal. Díky tomu jsme viděli lahvovací linky v Sorbaianu, Caiarosse a Il Palagio, děti potom projevovaly větší trpělivost, když tatínek degustoval.
Děti to mají se vzpomínkami jednoduché: vede zmrzlina z jogurtérie ve Vadě a pesto, motokáry v Mazzantě, akvapark v Cecině (návod pro letošní cestovatele – následovníky) a bazén u našeho agriturisma (letos jsem měl zase kliku na ubytování, přestože jsem vybíral na webu a podle ceny).
Já budu nejvíc vzpomínat na italskou pohostinnost a na všeobjímající pocit bezpečí a poctivosti. Jednou jsem po šesté večer neohlášený zabloudil do prodejny vinařství v křivolakých uličkách Montescudaio a našel ji otevřenou dokořán včetně hotovosti na stole. Prodavačka přijela autem po patnácti minutách, prodala mi víno a zdálo se, že nemá žádné obavy z toho, že nechává prodejnu opuštěnou. Uvědomil jsem si, že taky nechávám vstupní dveře do našeho apartmánu otevřené, když se jdeme koupat do bazénu za rohem.
Zase jsem měl ubytování na farmě bez připojení k internetu, a tentokrát se mi ani nepodařilo připojit se v kavárnách a restauracích. V půli pobytu dokonce začala zlobit klávesnice notebooku, takže budu poznámky rekonstruovat a vystavovat průběžně. Po návratu jsem našel e-mailovou schránku zahlcenou spamem, díky tomu mi ani nešlo stahovat poštu do mobilu. Prostě ideální dovolená (tedy kdybych přitom nemusel taky pracovat)!
Našel jsem jen dvě chybičky: navzdory skvělé pizze pomalou obsluhu v naší oblíbené pizzerii La Oasa Verde a potom to, jak bleskově utečou v Itálii dva týdny. Jak říkaly děti: ještě týden!