Má světlou citronovou barvu s růžovým odstínem a charakteristickou vůni, pro kterou bych opsal z Vinonautova webu, že je „aristokratická.“ Je totiž trochu zaprděná, grapefruitově citrusová, květinově bylinková, trochu jako malé polštářky ze sušených bylin, které se kdysi dávaly mezi polštáře (dokud tenhle směšně nemoderní zvyk nenahradil Silan, Lanza a další vymoženosti současné chemie – paralelu s vínem si doplníte sami). S ohřátím se vůně vyvíjí od hořce grapefruitové do sladce citronové. V březnu jsem o vůni navíc napsal, že je melounová, a s touhle nápovědou jsem nakonec identifikoval i jedno exotické aroma – cantaloupy! Malé žluté melouny s vyhraněnou vůní (i chutí)…
V chuti má pěknou kyselinu a příjemnou grapefruitovou nahořklost, květiny a v závěru výraznou mineralitu, která jde až do kovových tónů. Velmi suché víno, ale ne prázdné, naopak spíš středně plné. Obával jsem se vyššího alkoholu, ale udávaných 12,5% je v pohodě, víno působí poměrně lehce (Spätlese odpovídá našemu Pozdnímu sběru, ale už jsem pil ryzlinky s 13,5% alkoholu a obával jsem se těžší váhy). Zpočátku jsem měl z vůně dojem stopově zachyceného kvasnicového závanu, a spolu s proměnlivou chutí mi to naznačuje delší ležení vína na kvasnicích. Brzy po nalití víno jemně perlí, bublinky jsou znát i na špičce jazyka – další příznak ležení na kvasnicích. Nicméně víno samo je čisté, jiskrné ve vzhledu a kvasnicová aromata jsou dobře odfiltrovaná.
Moc se mi to líbí a hned jak se finančně zmátožím, nakoupím si zásobu. Věřím, že takhle udělaný ryzlink bude dobře zrát. Nevykupte mi to!