Po středeční sněhové nadílce přišel dobrodružný čtvrtek se dvěma výbornými ochutnávkami. Odpoledne se konala putovní přehlídka nejlepších italských vín pod záštitou vydavatelství Gambero Rosso, večer malá, ale nesmírně povedená degustace mladých burgundských vín v Le Caveau. Vezmu to postupně…

Vzhledem k velikosti trhu s vínem v Čechách bylo uspořádání přehlídky Gambero Rosso v Praze nepravděpodobné. Že se to Vino Revui (a manželům Duškovým) přece podařilo, je malý zázrak. Šestero zastávek putovní degustace začínalo v Moskvě a končí v Berlíně, a jedinou vadou na kráse bylo počasí, které nedovolilo části italských účastníků přelet z Varšavy do Prahy. Na samotné volné degustaci to nevadilo, italské vinaře zastoupili domácí dovozci, ale bylo to znát na programu řízených degustací.

Organizace volné degustace byla téměř dokonalá, počínaje šikovnou knížkou s degustačním seznamem všech 56 přítomných výrobců a konče servisem skleniček, vody a všudypřítomnými plivátky. Bylo to trochu jako vyučování o tom, jak má taková přehlídka vín vypadat. Každý výrobce prezentoval jen 3 až 4 vína, ovšem pečlivě vybraná. Díky včasnému příchodu jsem stihl uchvátit i vzorek Sassicaii 2007 a po dvou letech si zase ověřil, že je to úžasně jemné víno, obdivoval jsem i Barruu Isola dei Nuraghi 07, víno ze sardinského vinařství, na kterém se podílí vlastníci Tenuty San Guido. Nejspíš to bylo poprvé, co jsme tohle víno měli možnost ochutnat, s vyjímkou málo pravděpodobných soukromých dovozů. Tentokrát jsem se snažil vyplivovat, abych se udržel v dobré formě na řízenou degustaci, ale Sassicaiu a některá starší Chianti Classico jsem plivat nedokázal. Překvapila některá Brunella, ročník 2005 už byl většinou ohlazený, se zkrocenými tříslovinami (Saiagricola, Gaja), dokonce i Barolo 2006 od Pio Cesare mělo sice dost tříslovin, ale bylo už pěkně pitelné. Soukromě mě překvapily Montepulciana d’Abruzzo od Illuminatiho. Z italských dovolených jsem znal jen supermarketové kusovky a odrůdu Montepulciano jsem nemístně podceňoval, dvě Montepulciana z ročníku 2006 od Illuminatiho byla jemná a „dospělá“ vína.

Na řízenou degustaci – seminář s devatenácti víny, vedený italskými odborníky – jsem se těšil nejvíc. Dostal jsem se jen na poslední ze tří degustací, věnovanou vínům italského jihu. Kalábrie, Puglie, Sardinie jsou pro mě vzdálené a neprobádané regiony, exotické a z občasných setkání přitažlivé. Degustaci řídila paní Marina Thompson z PR agentury, spolupracující na organizaci road show, jako záskok za původně ohlášeného redaktora Gambero Rosso, kterého sněhová kalamita zadržela na předchozí štaci. Odřídila ji jako rychlou přednášku o devatenácti vínech. Když jsem u čtvrtého vzorku překonal ostych a upozornil ji, že druhý vzorek byl rozkvašený, dala mi za pravdu a dostali jsme korektní vzorek, ale tím celá diskuse skončila a degustace pokračovala takovým tempem, že jsem brzo o několik vzorků zaostával – kdo mě soukromě znáte, asi víte, že s tím obvykle problém nemívám :o) Takže jsme někteří zůstali za stolkem ještě půlhodinu přesčas a kochali se třeba Boccou di Lupo 2006 z Tormaresca, podniku patřícího do skupiny Marchesi Antinori, Svatou Cecilií 2006 ze sicilského vinařství Planeta nebo Turrigou Isola dei Nuraghi 2005 ze sardinského vinařství Argiolas. Výběr vín na řízenou degustaci byl báječný, jen to chtělo dvakrát tolik času a víc prostoru pro diskusi. (Na omluvu paní Thompson dodávám, že takový záskok na poslední chvíli klidu nepřidá.)

Po páté hodině jsem odešel, nerad, protože jsem stihl ochutnat vína jen čtvrtiny přítomných vinařství, a z prezentovaných vín bych si věru dovedl vybrat. Moc bych si přál, aby se za rok povedlo přivést přehlídku Gambero Rosso znova, a věřím, že i řízené degustace dopadnou příště na jedničku. Nemůže takhle nevhodně sněžit každý rok, a já bych si rád užíval vín z evropské první ligy a jim odpovídajícího servisu co nejčastěji.